4.10.2 Variační metoda

 

V této kapitole budeme důsledně používat braketovou symboliku.

Úvod

 

Variační metoda se používá k nalezení nejmenší vlastní hodnoty a odpovídajícího vlastního vektoru zadaného samosdruženého operátoru. V rámci kvantové teorie se zpravidla využívá k nalezení základního  stavu Hamiltonova operátoru.

 

Alternativní metodou pro obdobný výpočet je metoda poruchová.

 

Ritzův variační teorém

 

Základem variační metody je následující tvrzení:

 

Funkcionář energie

 

nabývá své minimální hodnoty pro vlnovou funkci    která je vlastní funkcí hamiltoniánu   a odpovídá nejmenší vlastní hodnotě    tohoto operátoru.

 

Uvažujeme-li pouze normalizované vlnové funkce,    úloha nalezení základní energetické hladiny systému odpovídá matematické úloze minimalizace funkcionálu

 

 

Důkaz uvedeného tvrzení je snadný pro systémy s nedegenerovaným, čistě diskrétním energetickým spektrem,     Pak totiž můžeme pro normalizované vlnové funkce psát

 

   a  

 

a pro studovaný funkcionál platí

 

 

kde se rovnosti nabývá jen a pouze pro 

 

Použití variační metody

 

Praktické použití variační metody spočívá v konstrukci vhodné třídy normalizovaných vlnových funkcí    závislých na konečném počtu reálných parametrů   Na této třídě pak minimalizaci funkcionálu    provádíme. Řešený problém se takto převede na mnohem jednodušší úlohu nalezení minima funkce  K  reálných proměnných, jejíž vyřešení, zpravidla s využitím  numerických metod, poskytuje jak horní odhad energie základního stavu  tak i přibližný tvar odpovídající vlnové funkce. Předpokládáme ovšem, že při dostatečném počtu nastavitelných parametrů (ve velmi přesných výpočtech až několik tisíc) jsou oba přibližné výsledky dostatečně přesné.

 

Často hledáme minimum funkcionálu    na nějakém velmi pečlivě zvoleném konečněrozměrném podprostoru stavového prostoru. Vybranou bázi na tomto podprostoru označme    a předpokládejme, že je ortonormální -      Obecná úloha nalezení minima výše uvedeného funkcionálu se pak redukuje na nalezení minima kvadratické funkce  K  komplexních proměnných

 

kde    při současném splnění vazebné podmínky

 

.

 

Metodou Lagrangeových multiplikátorů [1] získáme ekvivalentní soustavu lineárních algebraických rovnic

 

kde multiplikátory  E  jsou podle tzv. minimaxového teorému horními odhady  K  nejnižších vlastních energií hamiltoniánu 

 

Poznámka

 

Variační metoda je spolu s metodou poruchovou základním teoretickým nástrojem pro výpočet vlastních energií víceelektronových atomů a molekul. Mezi nejdůležitější aplikace této metody patří bezesporu Hartreeho-Fockova metoda optimalizace elektronických vlnových funkcí reprezentovaných Slaterovými determinanty.

Literatura

[1]           REKTORYS, K., aj. Přehled užité matematiky. 4. vyd. Praha: SNTL, 1981. 1139 s. s. 388-394.

 

 

minimaxového teorému

Teorém, ve fyzikálním žargonu obvykle nazývaný minimaxem, říká, že   kde se příslušné infimum bere přes všechny n-rozměrné podprostory    stavového prostoru. Symboly    označují vlastní energie systému uspořádané podle velikosti,


Předchozí     Následující