3. Víceelektronové
atomy
V případě atomů s více elektrony narážíme na problémy, které jsou ve fyzice (klasické i kvantové) obvyklé v případě řešení systémů tří a více interagujících částic. Pokud interakční energie částic nemá vhodný tvar, který by umožňoval přímo rozdělit systém n částic na n jednočásticových systémů, je nutno použít jednočásticové přiblížení,
Ve většině případů se jedná o přibližné metody, které zanedbávájí při popisu systému některé „malé“ vlivy. Tyto metody můžeme rozdělit do tří skupin:
· Přiblížení neinteragujících částic. V případě „malé“ interakce je možno ji zanedbat. Výpočet je možné následně zpřesnit použitím poruchové metody.
· Metoda efektivního potenciálu. Interakční energie se rozdělí na dvě části. První část, tzv. efektivní potenciál (též střední pole), představuje zprůměrované působení zbývajících n-1 částic na danou částici. Tuto část je možno separovat. Druhá, neseparovatelná část se označuje jako zbytková interakce (též korelační energie), kterou je možno zanedbat, pokud je „slabá“. Opět je možné dodatečně zpřesnit výpočet započtením zbytkové interakce jako poruchy.
· Metoda kvazičástic. Provede se transformace souřadnic tak, aby v nových souřadnicích už bylo možné provést separaci interakční energie (buď přímo, nebo opět po zanedbání „malých členů). Nové souřadnice zpravidla už nepopisují stav jednotlivých původních částic systému, ale jednotlivých myšlených částic, tzv. kvazičástic (ve speciálním případě dvou částic viz metoda redukované hmotnosti).
Pro řešení problému víceelektronových atomů se volí zpravidla metoda efektivního potenciálu, která se aplikuje na elektronový obal atomu.
