1.6 Sommerfeldův model atomu (relativistický)
Přestože Bohrův model atomu v hrubých rysech správně popisoval energetické spektrum atomu vodíku a iontů s jedním elektronem, případně po určitých úpravách i vodíku podobných atomů, zjistilo se, že u mnoha atomů včetně atomu vodíku se při použití spektrometrů s vyšším rozlišením začala pozorovat tzv. jemná struktura spekter, ukázalo se, že některé spektrální čáry jsou ve skutečnosti skupinami blízkých čar, tzv. multiplety.
Shrnutí předpokladů a výsledků Sommerfeldova modelu atomu
Vznik modelu předcházely následující úvahy.
Sommerfeld zobecnil původní jednoduchou Bohrovu kvantovací podmínku pro moment hybnosti pro případ pohybu částice po libovolné uzavřené dráze. Tzv. Sommerfeldovy-Wilsonovy kvantovací podmínky tvoří základ Sommerfeldovy kvantové teorie, která pracuje s aparátem klasické fyziky.
Kvantovací podmínky jsou v rámci této teorie doplněny jako dodatečný postulát, jehož aplikace pak vede zprostředkovaně i ke kvantování dalších fyzikálních veličin, např. energie.
Aby objasnil jemnou strukturu spekter, předpokládal Sommerfeld, že elektrony se mohou pohybovat i po eliptických drahách.
Na rozdíl od pohybu po kruhové dráze, při kterém se nemění vzdálenost elektronu od jádra a lze tudíž vystačit s popisem pomocí jediného stupně volnosti, musíme při pohybu po elipse uvažovat stupně volnosti dva. Je tedy třeba uvažovat na rozdíl od Bohrova modelu dvě kvantovací podmínky s dvěma kvantovými čísly.
Konkrétní výpočet provedený pro atom vodíku (viz Sommerfeldova kvantová teorie atomu vodíku) bez uvážení efektů teorie relativity, vedl k energetickému spektru, které bylo shodné se spektrem získaným v rámci Bohrova modelu. Jistý pokrok přinesl teprve následující relativistický výpočet.
Relativistické řešení Sommerfeldova modelu pro atom vodíku
Teprve když vzal Sommerfeld v úvahu relativistickou
závislost hmotnosti elektronu na jeho
rychlosti v, začala
celková energie elektronu záviset na dvou kvantových číslech. Celková energie
elektronu v poli jádra s Coulombovým potenciálem U je dána jako funkce velikosti rychlosti v či hybnosti p = mv:
Viz teorie relativity. Srovnej s nerelativistickým výpočtem. První člen ve vztahu zahrnuje jak kinetickou, tak klidovou energii elektronu, proto při srovnání s nerelativistickými vztahy musíme klidovou energii odečíst.
(Pozor, v nerelativistické fyzice navíc !)
Podívejme se na výsledky relativistického výpočtu.
Pohyb relativistického elektronu v Sommerfeldově modelu
Z řešení
relativistických pohybových rovnic výplývá, že elektron se v Sommerfeldově
relativistickém modelu již nepohybuje po eliptické dráze, ale po dráze ve
tvaru růžice.
Energetické spektrum relativistického elektronu v Sommerfel-dově
modelu atomu
Pokud vyjdeme z řešení úlohy získaného metodami nekvantové relativistické fyziky, pak aplikací kvantovacích podmínek po úpravách dostaneme následující vztah pro kvantování energie:
kde je tzv. konstanta jemné struktury, a jsou hlavní a vedlejší kvantové číslo. Srovnej s nerelativistickým výpočtem.
Uvedený model ovšem dokázal objasnit jemnou strukturu spekter pouze částečně, nedokázal např. objasnit dublety u atomu vodíku, které souvisí s existencí spinu elektronu.
Ukázalo se, že představa pohybu elektronu s určitou hybností po určité dráze je neudržitelná. Viz též Heissenbergovy relace neurčitosti. V další fázi svého vývoje vycházela kvantová teorie z teoretického popisu částic pomocí vlnových rovnic. Proto se modely na bázi Sommerfeldovy kvantové teorie dále nerozvíjely.
Energetické spektrum získané na základě Sommerfeldova modelu zahrnuje z relativistických korekcí pouze relativistickou hmotnostní korekci. Spektrum je analogické (objevuje se l+1/2 místo l, viz srovnání vztahů pro LHO) se spektrem získaným řešením Kleinovy-Gordonovy rovnice , což je relativistická vlnová rovnice nezahrnující spin částic.
Zde rozumíme klasickou fyzikou fyziku nekvantovou.