2.5 Sommerfeldova kvantová teorie
Sommerfeldova-Wilsonova kvantovací podmínka
Zobecněním Planckovy kvantové hypotézy a Bohrova modelu atomu vodíku dospěli německý fyzik Sommerfeld a jeho americký kolega Wilson k obecné metodě kvantování systémů s periodickými stupni volnosti [1], [2], [3], tj. s takovými stupni volnosti, jejichž zobecněné souřadnice a jim přidružené hybnosti jsou periodickými funkcemi času. Výše zmíněná metoda kvantování periodických stupňů volnosti spočívá ve splnění tzv. Sommerfeldovy-Wilsonovy kvantovací podmínky, která říká, že
Integrál na levé straně Sommerfeldovy-Wilsonovy kvantovací podmínky počítáme obvyklým způsobem
kde časové závislosti hybnosti a zobecněné souřadnice jsou dány řešením klasických pohybových rovnic (např. rovnic Hamiltonových). Časový počátek můžeme zvolit zcela libovolně. Je-li integrand periodický s periodou , výsledek integrace na této volbě nezávisí.
Použití Sommerfeldovy-Wilsonovy kvantovací podmínky je tedy dvoustupňové a zahrnuje
· řešení klasických pohybových rovnic pro studovaný systém nebo nalezení závislosti
· aplikaci Sommerfeld-Wilsonovy podmínky na periodické stupně volnosti.
Velmi názorné je její použití pro následujících dva jednoduché systémy
· lineární harmonický oscilátor,
·
atom
vodíku.
Systémy s jedním stupněm volnosti
Poměrně jednoduše můžeme integrál na levé straně Sommerfeldovy-Wilsonovy kvantovací podmínky vypočítat, je-li možno hybnost psát jako funkci zobecněné souřadnice . Např. pro systém popsaný jedinou zobecněnou souřadnicí q, v němž se zachovává celková energie
platí
kde znaménko „+“ odpovídá pohybu od k a znaménko „-“ pohybu v opačném směru. Souřadnice reprezentují tzv. klasické body obratu, a splňují tedy V(q) = 0. V tomto speciálním případě je možno integrál na levé straně Sommerfeldovy-Wilsonovy kvantovací podmínky přepsat do jednoduchého tvaru
[1] SOMMERFELD, A. Annalen der Physik, 1916, Bd. 51, S. 1.
[2] WILSON,
W. Philosophical Magazine, 1915, vol.
29, p. 795.
[3] WILSON, W. Philosophical Magazine, 1916, vol. 31, p. 156.