2.5 Sommerfeldova kvantová teorie

 

Sommerfeldova-Wilsonova kvantovací podmínka

 

Zobecněním Planckovy kvantové hypotézy a Bohrova modelu atomu vodíku dospěli německý fyzik Sommerfeld a jeho americký kolega Wilson k obecné metodě kvantování systémů s periodickými stupni volnosti [1], [2], [3], tj. s takovými stupni volnosti, jejichž zobecněné souřadnice    a jim přidružené hybnosti    jsou periodickými funkcemi času. Výše zmíněná metoda kvantování periodických stupňů volnosti spočívá ve splnění tzv. Sommerfeldovy-Wilsonovy kvantovací podmínky, která říká, že

 

ze všech klasicky přípustných evolucí periodického stupně volnosti  systému jsou realizovatelné pouze ty, které splňují

kde  h  je (neškrtnutá) Planckova konstanta a    v závislosti na charakteru  studovaného systému vhodně zvolené celé číslo.

 

Integrál na levé straně Sommerfeldovy-Wilsonovy kvantovací podmínky počítáme obvyklým způsobem

 

kde časové závislosti hybnosti    a zobecněné souřadnice    jsou dány řešením klasických pohybových rovnic (např. rovnic Hamiltonových). Časový počátek   můžeme zvolit zcela libovolně. Je-li integrand periodický s periodou  ,  výsledek integrace na této volbě nezávisí.

 

Použití Sommerfeldovy-Wilsonovy kvantovací podmínky je tedy dvoustupňové a zahrnuje

·        řešení klasických pohybových rovnic pro studovaný systém nebo nalezení závislosti

·        aplikaci Sommerfeld-Wilsonovy podmínky na periodické stupně volnosti.

 

Velmi názorné je její použití pro následujících dva jednoduché systémy

·        lineární harmonický oscilátor,

·        atom vodíku.

 

Systémy s jedním stupněm volnosti

 

Poměrně jednoduše můžeme integrál na levé straně Sommerfeldovy-Wilsonovy kvantovací podmínky vypočítat, je-li možno hybnost   psát jako funkci zobecněné souřadnice . Např. pro systém popsaný jedinou zobecněnou souřadnicí  q,  v němž se zachovává celková energie

platí

 

kde znaménko  „+“  odpovídá pohybu od    k    a znaménko  „-“  pohybu v opačném směru. Souřadnice    reprezentují tzv. klasické body obratu, a splňují tedy  V(q) = 0. V tomto speciálním případě je možno integrál na levé straně Sommerfeldovy-Wilsonovy kvantovací podmínky přepsat do jednoduchého tvaru

 

 

Literatura

[1]           SOMMERFELD, A. Annalen der Physik, 1916, Bd. 51, S. 1.

[2]           WILSON, W. Philosophical Magazine, 1915, vol. 29, p. 795.

[3]           WILSON, W. Philosophical Magazine, 1916, vol. 31, p. 156.


Předchozí     Následující