Aniont

Záporně nabitý iont.

 

 

Antisymetricka

Antisymetrická vlnová funkce mění znaménko při myšlené výměně dvou částic. V případě prostorové části vlnové funkce to znamená, že se mění její znaménko při formální záměně polohových souřadnic obou částic.

Viz  též vlnové funkce antisymetrické v kvantové mechanice

 

 

Částice alfa

Jedná se o jádra  (elektrický náboj +2e).  Proud těchto částic se označuje jako záření alfa.

 

 

Degenerace energetické hladiny

Degenerace energetické hladiny znamená, že této hladině odpovídá více stavů se stejnou energií, které lze ovšem rozlišit pomocí dalších fyzikálních veličin nebo kvantových čísel. Počet těchto veličin je stupněm degenerace. Viz též degenerovaná energie.

 

 

Diracova d-funkce

d(x) je tzv. zobecněná funkce (distribuce) jedné proměnné, která umožňuje zapsat prostorovou hustotu různých fyzikálních veličin, v případě že je konečná hodnota fyzikální veličiny soustředěna do jednoho bodu x. d(x) musí splňovat: d(x) = 0  pro  a současně .

 

 

Dublet

Dvojice blízkých spektrálních čar.

 

 

 

Elektrostatické přiblížení.

V atomu uvažujeme pouze elektrostatickou interakci, která je popsána Coulombovým zákonem.

 

 

Fermiony

jsou částice jejichž spinové kvantové číslo je lichým násobkem jedné poloviny. Pro jednoduchost se hovoří o částicích s poločíselným spinem.

 

 

Iontový zbytek

Iontový zbytek je jádro spolu s elektrony, které se téměř nepodílejí na vazbě. Elektronový systém pak tvoří zbývající elektrony, tzv. valenční, jejichž počet bývá výrazně nižší než počet všech elektronů, což  zjednodušuje výpočty. 

 

 

Izotopy

Atomy (resp. látky tvořené těmito atomy),  jejichž jádra mají stejnou hodnotu protonového čísla, tj. stejný počet protonů v jádře, liší se ale v počtu neutronů a tedy i svou hmotností.

 

 

Jaderná fyzika

je fyzikální obor, který se zbývá studiem vlastností, struktury a přeměn atomového jádra.

 

 

Jádro atomu

Představuje  centrální část atomu, která je ve srovnání s jeho rozměry (atom řádově 10-10m) velmi malá (jádro řádově 10-15m), obsahuje ovšem téměř veškerou hmotnost atomu.  Skládá se z dvou typů nukleonů (kladně elektricky nabitých protonů a neutrálních nukleonů), které jsou vzájemně vázány jadernými silami.

 

 

Kationt

Kladně nabitý iont.

 

Kvarky

- částice, z nichž jsou složeny některé elementární částice (tzv. hadrony), např. nukleony v atomovém jádře.

 

 

Multiplet

Skupina blízkých spektrálních car.

 

 

Multiplicita – násobnost termu

Počet stavů s různým J pro daný term.

 

 

Nekonečně těžké jádro

Hmotnost jádra .

 

 

Ohmův zákon

Podle tohoto zákona je napětí U na vzorku látky s el. odporem R lineární funkcí proudu vzorkem
I : U = R I.

 

 

Parciální náboj

Též částečný náboj. Hustota záporného elektrického náboje je větší v blízkosti jednoho ze dvou atomových jader. Je to dáno tím, že pravděpodobnost nalezení elektronu  u tohoto jádra je větší.  Makroskopicky se tato situace jeví, jako by pouze „část náboje vazebného elektronu - e, přešla na jeden z atomů“ .  Tato „část“ ale představuje střední hodnotu náboje na atomu.

 

 

 

 

 

 

 

Protonové číslo Z

je počet protonů v jádře. Určuje také hodnotu náboje jádra v násobcích elementárního elektrického náboje e (Q = Ze). Počet elektronů v elektronovém obalu elektroneutrálního atomu je proto roven počtu protonů v jeho jádře. Dříve protonové číslo se označovalo též jako atomové číslo, protože určuje pořadí atomu příslušného prvku v rámci periodického systému.

 

 

Přiblížení centrálního pole

Sféricky symetrický efektivní potenciál získaný středováním přes všechny směry.

 

 

Reálný orbital

Reálné orbitaly  v podslupce s daným n a l vznikají kombinací původních orbitalů této podslupky a odpovídají stejným hodnotám energie.

 

 

Redukovaná hmotnost elektronu m

je definována vztahem , kde me je klidová hmotnost elektronu a MJ hmotnost atomového jádra. V rámci metody redukované hmotnosti  je možné řešení pohybových rovnic dvou vzájemně na sebe působících částic převést vhodnou transformací na úlohu o pohybu dvou kvazičástic (fiktivních částic): těžiště a částice s redukovanou hmotností.

 

 

Relativní atomová hmotnost

je poměr hmotnosti atomu m ku atomové hmotnostní konstantě u, která představuje 1/12 hmotnosti uhlíku . V soustavě nemá relativní atomová hmotnost rozměr. Hmotnostní konstantu můžeme chápat též jako mimosoustavovou jednotku hmotnosti.

 

 

Rozštěpení spektrálních čar

Na místě původní spektrální čáry se objeví více blízkých čar.

 

Singlet

Samostatná čára ve spektru. Ve spektru nejsou žádné čáry v blízkosti této čáry.

 

 

Symetricka

Symetrická vlnová funkce nemění znaménko při myšlené výměně dvou částic. V případě prostorové části vlnové funkce to znamená, že se nemění její znaménko při formální záměně polohových souřadnic obou částic.

Viz  též vlnové funkce symetrické v kvantové mechanice.

 

Teorie relativity

Teorie studující zákonitosti prostoru a času pro různé fyzikální jevy v libovolných vztažných soustavách. Na rozdíl od klasické (nerelativistické) teorie správně popisuje např. jevy spojené s pohybem částic, jejichž rychlost se blíží rychlosti světla.

 

 

Triplet

Trojice blízkých spektrálních čar.

 

 

Vodíku podobný atom

Atomy, které mají jeden elektron ve valenční slupce s, jak tomu je u alkalických kovů.

 

 

Vodiku podobný iont

Kladně nabitý iont (atom s odtrženými elektrony), který má v atomovém obalu právě jeden elektron. Ten je v základním stavu ve slupce s.