3.4. Aplikace 1.TZ na id. plyn

První termodynamický princip má několik možných formulací. Připomeňme si aspoň jednu: “Teplo přijaté soustavou se spotřebuje na vzrůst její vnitřní energie a na práci, kterou soustava vykoná na vnějších tělesech.” Matematicky řečeno Q = D U + W. V úvahách budeme vycházet ze stavové rovnice ideálního plynu. V nejobecnějším případě to je pV = nRT.

U jednotlivých dějů se může volně měnit ve stavové rovnici jakákoliv proměnná. Máme-li vhodné podmínky, můžeme simulovat jeden z následujících speciálních případů:

	Izotermický děj. Teplota plynu v soustavě je v celém průběhu děje stálá. Mění objem a tlak.
	Izobarický děj. Neměnný je tlak, naopak teplota a objem nabývají různých hodnot.
	Izochorický děj. Při tomto ději nemůžeme volně měnit objem, ale pouze teplotu a tlak.
	Adiabatický děj. Teplota, tlak i objem soustavy jsou libovolně měnitelné. Soustava nepřijímá ani neodvádí teplo okolí.
	Polytropický děj. Na rozdíl od předcházejících čtyř případů je tento reálný a volně ho můžeme v přírodě pozorovat.

Izotermický, izochorický a izobarický děj byly nejprve pozorovány laboratorně. Proto zákony, které je popisují (Gay-Lussacův, Boylův-Mariotův a Charlesův), měly základ pouze v experimentech. U jejich matematického odvození stála stejně jako u odvození stavové rovnice molekulová fyzika.

3.4 1.TZ a ideální plyn