4.10.5 Nestacionární poruchová teorie

 

V této kapitole budeme důsledně používat braketovou symboliku.

Úvod

Nestacionární poruchová teorie, původně formulovaná P. Dirakem [1], [2], je přibližnou metodou pro řešení nestacionární Schrödingerovy rovnice pro systémy, jejichž Hamiltonův operátor je možno psát ve tvaru

 

 

kde operátor    tvoří v jistém smyslu velmi malý příspěvek (poruchu) k dominantnímu členu    Abychom tento fakt zdůraznili, budeme níže psát    kde  e  je malé kladné reálné číslo.

 

Nestacionární poruchová teorie se obvykle používá k výpočtu pravděpodobnosti přechodu systému z jistého vlastního stavu    neporušeného hamiltoniánu    do jiného vlastního stavu    je-li systém vystaven během časového intervalu    působení malé a obecně časově závislé poruchy    Změnu stavu systému obvykle označujeme jako kvantový přechod.

 

Přibližné řešení nestacionární Schrödingerovy rovnice

 

Poruchovou metodu pro řešení nestacionární Schrödingerovy rovnice si ilustrujeme na příkladu systému, jehož neporušený hamiltonián    nedegenerované a čistě diskrétní spektrum. Platí tedy

 

   

 

kde normalizované vlnové funkce     tvoří bázi na prostoru stavů studovaného systému.

 

Časový vývoj libovolné vlnové funkce    je dán řešením nestacionární Schrödingerovy rovnice

 

Studujeme-li speciálně přechody mezi vlastními stavy neporušeného hamiltoniánu, musíme doplnit počáteční podmínku ve tvaru    

 

Řešení Schrödingerovy rovnice budeme hledat ve tvaru poruchové řady

 

 

jejíž členy splňují počáteční podmínky    a    pro   Vzhledem k technické náročnosti výpočtů se spokojíme s přiblížením prvního řádu

 

 

Podrobné řešení problému je možno najít na jiném místě. Zde shrňme pouze základní výsledky:

 

kde pro koeficienty druhého rozvoje můžeme psát

 

Pravděpodobnost přechodu

 

Pravděpodobnost nalezení systému, jehož stav je v čase    popsán vlnovou funkcí    v s-tém vlastním stavu neporušeného hamiltoniánu    je rovna kvadrátu absolutní hodnoty koeficientu    

 

Splňuje-li navíc vlnová funkce    výše uvedenou počáteční podmínku,   udává   pravděpodobnost přechodu systému ze stavu    do stavu   v důsledku poruchy     působící  v časech  

 

V prvním řádu poruchové teorie pokládáme    a proto pro zmíněnou pravděpodobnost přechodu můžeme psát

 

Poznámka

 

Nejčastějšími konkrétními aplikacemi nestacionární poruchové metody jsou výpočty atomových a molekulárních absorpčních a emisních spekter a studium vzájemných srážek atomů, molekul a iontů a jejich srážek  s elementárními částicemi (zpravidla s elektronem). Velký význam má nestacionární poruchová metoda v kvantové teorii pole, kde je úspěšně užívána ke studiu srážek a vzájemných přeměn elementárních částic.

 

Literatura

[1]           DIRAC, PAM. Proceedings of the Royal Society of London, 1926, vol. A112, p. 661.

[2]           DIRAC, PAM. Proceedings of the Royal Society of London, 1927, vol. A114, p. 243.


Předchozí     Následující