4.10.5 Nestacionární poruchová teorie
V této kapitole budeme důsledně používat braketovou symboliku.
Úvod
Nestacionární poruchová teorie se obvykle používá k výpočtu pravděpodobnosti přechodu systému z jistého vlastního stavu neporušeného hamiltoniánu do jiného vlastního stavu je-li systém vystaven během časového intervalu působení malé a obecně časově závislé poruchy Změnu stavu systému obvykle označujeme jako kvantový přechod.
Přibližné řešení nestacionární Schrödingerovy rovnice
Poruchovou metodu pro řešení nestacionární Schrödingerovy rovnice si ilustrujeme na příkladu systému, jehož neporušený hamiltonián má nedegenerované a čistě diskrétní spektrum. Platí tedy
kde normalizované vlnové funkce tvoří bázi na prostoru stavů studovaného systému.
Časový vývoj libovolné vlnové funkce je dán řešením nestacionární Schrödingerovy
rovnice
Studujeme-li speciálně přechody mezi vlastními stavy neporušeného hamiltoniánu, musíme doplnit počáteční podmínku ve tvaru
Řešení Schrödingerovy rovnice budeme hledat ve tvaru poruchové řady
jejíž členy splňují počáteční podmínky a pro Vzhledem k technické náročnosti výpočtů se spokojíme s přiblížením prvního řádu
Podrobné řešení problému je možno najít na jiném místě. Zde shrňme pouze základní výsledky:
kde pro koeficienty druhého rozvoje můžeme psát
Poznámka
Nejčastějšími konkrétními aplikacemi nestacionární poruchové metody jsou výpočty atomových a molekulárních absorpčních a emisních spekter a studium vzájemných srážek atomů, molekul a iontů a jejich srážek s elementárními částicemi (zpravidla s elektronem). Velký význam má nestacionární poruchová metoda v kvantové teorii pole, kde je úspěšně užívána ke studiu srážek a vzájemných přeměn elementárních částic.
[1] DIRAC, PAM. Proceedings of the Royal Society of London, 1926, vol. A112, p.
661.
[2] DIRAC, PAM. Proceedings of the Royal Society of London, 1927, vol. A114, p. 243.