6.3.1 Metoda valenční vazby

 

Tato metoda byla navržena v roce 1927 Heitlerem a Londonem pro objasnění nepolární vazby v homonukleárních molekulách. Poprvé byla použita v případě nepolární vazby v molekule vodíku. I když získané hodnoty vazebné energie nebyly v příliš dobré shodě s experimentem, umožnila metoda alespoň v principu objasnit podstatu vazeb v nepolárních dvouatomových molekulách.

 

Heitler a London vyšli původně z představy,  podle níž v základním přiblížení neuvažujeme interakci mezi atomy a můžeme tedy popsat vlnovou funkci elektronů v molekule vodíku - molekulový orbital - pomocí součinu obou atomových orbitalů, které jsou posunuty o vzdálenost . Později se ukázalo, že je třeba uvážit princip nerozlišitelnosti identických částic, což se v matematickém popisu vlnových funkcí projeví skutečností, že musí mít určitou symetrii. Protože se v hamiltoniánu zatím neuvažují členy závislé na spinu, postačí pracovat s prostorovou částí vlnové funkce, která musí být buď symetrická, nebo antisymetrická.

 

Molekulový orbital podle metody valenční vazby (valence bond – VB) je tedy ve tvaru:

 

,

 

kde   je  konstanta zajišťující splnění normovací podmínky. Veličina

se označuje jako překryvový integrál.

 

Překryvový integrál je většinou pro atomy vzdálené na délku vazby malý, a proto se zanedbává, tedy . Pro jednoduchost se často pracuje i s nenormovanými funkcemi (K = 1).

 

V rámci adiabatického přiblížení neuvažujeme kinetickou energii jader A a B, jejich polohy tedy vystupují v molekulovém orbitalu jako parametry. Pro jednoduchost se volí  a . Jako jediný parametr pak vystupuje vzdálenost jader R. Pro zjednodušení se uvádí pouze indexy proměnných.

 

Pokud dosadíme konkrétní tvar atomových orbitalů, v případě molekuly vodíku  orbitaly 1s vodíkových atomů (orbital atomu B je posunut o R), můžeme spočítat střední hodnotu energie vodíkové molekuly

 

 

přičemž  a jsou hamiltoniány izolovaných vodíkových atomů A a B a  jejich interakční energie.

Protože molekulový orbital popisuje stav neinteragujících atomů  a je tedy řešením Schrödingerovy rovnice s hamiltoniánem , můžeme metodu valenční vazby považovat za aplikaci poruchové metody, kde  je neporušený hamiltonián a VR porucha. Po dosazení tvaru molekulového orbitalu a úpravách využívajících vlastnosti atomových orbitalů můžeme  střední hodnotu energie molekuly vodíku vyjádřit ve tvaru

 

kde první dva členy představují energie izolovaných atomů vodíku, zbývající člen, označme jej , představuje energii interakce obou atomů. Závislost této energie na R je vynesena v grafu pro případ –A, +A a A = 0.

 

je tzv. coulombický integrál, který představuje střední hodnotu elektrostatické interakce mezi atomy bez uvážení nerozlišitelnosti částic.

 

je tzv.  výměnný integrál, který se objeví teprve v případě uvážení principu nerozlišitelnosti identických částic. Někdy se označuje jako výměnná interakce, nejedná se však o nový typ interakce, ale o kvantověmechanický projev elektromagnetické  interakce, který nelze interpretovat v rámci klasické fyziky (pozn.).

Závislosti energie molekuly vodíku pro symetrický a antisymetrický orbital získané metodou valenční vazby jsou vyneseny v grafu. Pro srovnání je též uvedena energie pro nesymetrizovaný molekulový orbital (A=0).

Textové pole:  
Obrázek
Molekula vodíku metodou valenční vazby

 

Z obrázku vidíme, že pro  případ A = 0 má interakční energie  jen plytké minimum, což pro objasnění vazby v molekule vodíku nestačí.

 

Při uvážení principu nerozlišitelnosti () vidíme, že pro antisymetrický molekulový orbital nemá  DE(R) žádné minimum a nemůže vést ke vzniku chemické vazby,  je navíc větší než nula v celém rozsahu R, a proto elektron v tomto molekulovém orbitalu dokonce působí proti vzniku vazby – takový orbital se označuje jako antivazebný orbital, resp. protivazebný orbital.

 

Pro symetrický orbital má  výrazné minimum v bodě   a může tedy dojít ke vzniku vazby. Takový orbital přispívající ke vzniku vazby označujeme jako vazebný orbital. Energie molekuly vodíku v rámci metody valenční vazby je tedy:  , kde  představuje energii neinteragujících atomů vodíku a

tzv. kovalentní příspěvek k vazbě.

 

U molekul mohou obecně existovat i orbitaly, jejichž energie je stejná jako energie odpovídající energii původních atomových orbitalů; jedná se o tzv. nevazebné orbitaly.

 

Experimentálně zjištěná hodnota vazebné energie molekuly vodíku je však přece jen o něco větší (hlubší minimum), což je dáno zejména zanedbáním tzv. iontového příspěvku.

 

 

Neinteragujících atomů

Neinteragující atomy se často pro názornost interpretují jako nekonečně vzdálené atomy.

 

Elektromagnetické  interakce

Konkrétně se jedná o elektrostatickou interakci.

 

Poznámka

Při populárním výkladu se nepřesně interpretuje jako důsledek skutečné výměny elektronů.


Předchozí     Následující