4.9.8 Trojrozměrná pravoúhlá potenciálová jáma nekonečné
hloubky - podrobné řešení stacionární Schrödingerovy rovnice
Podobně jako v případě jednorozměrné jámy nekonečné hloubky řešíme stacionární Schrödingerovu rovnici pro částici v trojrozměrné pravoúhlé jámě nekonečné hloubky odděleně na oblasti, v níž je potenciál nekonečný, a na oblasti, v níž je potenciál nulový.
Jistě nepřekvapí, že
· vlnová funkce je pro daný potenciál spojitá na celém prostoru,
· vně potenciálové jámy je nulová (pozn. 1).
Uvnitř jámy je potenciál nulový a stacionární Schrödingerova
rovnice nabývá tvaru
je hmotnost částice)
![]()
Na rozdíl od jednorozměrné potenciálové jámy máme nyní co
činit s parciální diferenciální rovnicí. Její řešení nalezneme pomocí metody separace proměnných,
kdy neznámou vlnovou funkci předpokládáme ve tvaru
![]()
Dosazením do výše uvedené Schrödingerovy rovnice získáme po provedení příslušných derivací

a po úpravách

kde jsme zavedli
![]()
Poučeni řešením jednorozměrného modelu předpokládáme, že fyzikálně přijatelné jsou pouze kladné hodnoty energie E. Výraz pod odmocninou bude proto vždy kladný a definice parametru k je tedy korektní.
Sčítance na levé straně poslední uvedené rovnice závisejí vždy jen na jedné z nezávislých proměnných x, y či z. Proto musí být každý z nich konstantní, tj. musí platit
a ![]()
kde konstanty
a
splňují vazebnou
podmínku
![]()
Tímto je ovšem problém řešení parciální diferenciální rovnice převeden na mnohem jednodušší úlohu řešení tří nezávislých obyčejných diferenciálních rovnic (pozn. 2). Navíc jsou získané obyčejné diferenciální rovnice totožné s těmi, které řešíme v rámci jednorozměrného modelu.
Proto můžeme pro přípustné hodnoty energie bez zdlouhavých výpočtů přímo psát
![]()
kde kvantová čísla
a
nabývají všech
kladných celočíselných hodnot.
Odpovídající vlnové funkce pak nabývají uvnitř jámy (vně jsou, jak víme, nulové) tvaru
![]()
kde
a ![]()
Uvedené rovnice jsou lineární obyčejné diferenciální rovnice s konstantními koeficienty a nulovou pravou stranou. O způsobu jejich řešení se může čtenář poučit např. v REKTORYS, K., aj. Přehled užité matematiky. 4. vyd. Praha: SNTL, 1981. 1139 s. s. 649-652.