4.9.6 Jednorozměrná pravoúhlá potenciálová
jáma konečné hloubky - podrobné řešení stacionární Schrödingerovy rovnice
Stacionární Schrödingerovu rovnici řešíme pro potenciál reprezentující jednorozměrnou pravoúhlou potenciálovou jámu konečné hloubky odděleně na intervalu (0,L) a mimo něj. Jednotlivé části vlnové funkce zúžené na odpovídající intervaly osy x označme (pozn.)
Pro potenciál s nespojitostmi typu konečného skoku v bodech x = 0 a x = L musí být vlnová funkce y v uvedených bodech spojitá a mít v nich spojitou první derivaci (pozn.). To znamená, že je nutno splnit tzv. sešívací podmínky
Splněny musí být pochopitelně i podmínky okrajové.
Řešení stacionární Schrödingerovy rovnice
Stacionární Schrödingerova rovnice nabývá po výše naznačeném rozdělení vlnové funkce y na tři části a po jednoduchých úpravách tvaru
Řešení uvedených rovnic můžeme hledat obvyklým způsobem. Vzhledem k charakteru potenciálu je ovšem nezbytné odděleně analyzovat tyto speciální případy
·
·
·
·
·
To by však bylo velmi zdlouhavé, a proto se v následujícím omezíme jen na tzv. vázané stavy charakterizované podmínkou Nejdříve si ale u ostatních možností uveďme alespoň hlavní výsledky, k nimž bychom dospěli.
· Hodnoty energie a nejsou přípustné. Částice nacházející se v jednorozměrné potenciálové jámě konečné hloubky jich tedy nemůže nabývat.
· Hodnoty energie patří ke spojité části spektra. Každá z těchto hladin je navíc dvakrát degenerovaná. Každé energii odpovídají totiž dvě nezávislé vlastní vlnové funkce a které můžeme volit např. ve tvaru (pozn.)
pro
pro
pro
pro
pro
pro
kde A je libovolná konstanta a zde explicitně neuváděné výrazy pro a vyplývají ze sešívacích podmínek.
Vázané stavy
Ze
Schrödingerovy rovnice zapsané ve tvaru vyplývá, že pro
potenciál s nespojitostmi typu konečného skoku bude mít stejné
nespojitosti i druhá derivace vlnové funkce
y.
Z diferenciálního počtu ale víme, že v takovém případě bude
funkce sama i její první derivace spojitá.
Uvedené
rovnice jsou lineární obyčejné diferenciální rovnice s konstantními koeficienty
a nulovou pravou stranou. O způsobu jejich řešení se může čtenář poučit např. v
REKTORYS, K., aj. Přehled užité matematiky. 4. vyd. Praha: SNTL, 1981. 1139 s.
s. 649-652.
Jen z technických důvodů použijeme zde uvedený tvar obecného řešení pro místo obvyklého tvaru Významně to totiž zjednoduší řešení problému.