2.1 Planckova kvantová hypotéza

 

Podle Maxe Plancka [1] nemůže lineární harmonický oscilátor kmitající s frekvencí n (resp. úhlovou frekvencí  w = 2pn ) nabývat všech klasicky přípustných, tj. nezáporných energií, ale pouze těch, které splňují tzv. Planckovu kvantovou podmínku

kde  h  je univerzální fyzikální konstanta, která dnes nese Planckovo jméno, Planckova konstanta,    je tzv. „škrtnutá“ Planckova konstanta a  n  nezáporné celé číslo. Ve skutečnosti je však množina přípustných energií (energetické spektrum) lineárního harmonického oscilátoru poněkud odlišná od té, která vyplývá z Planckovy kvantové podmínky. Přesný tvar kvantovací podmínky pro lineární harmonický oscilátor,   poskytuje až řešení stacionární Schrödingerovy rovnice.

 

Planckově konstantě byla jako jedné z fundamentálních fyzikálních konstant věnována experimentátory velmi velká pozornost. Její v současnosti uváděná hodnota činí [2] (viz též [3])

Kvantové hypotézy formulované pro lineární harmonický oscilátor využil Planck k vytvoření kvantové teorie záření dokonale černého tělesa.

 

Literatura

[1]           PLANCK, M. Annalen der Physik, 1901, Bd. 4, S. 553.

[2]           GROOM, DE., et al. The European Physical Journal, 2000, vol. C15, p. 1.

[3]           BROŽ, J., ROSKOVEC, V. a VALOUCH, M. Fyzikální a matematické tabulky. 1. vyd. Praha: SNTL, 1980. 305 s.


Předchozí     Následující