2.1 Planckova kvantová hypotéza
Podle Maxe Plancka [1] nemůže lineární harmonický oscilátor kmitající s frekvencí n (resp. úhlovou frekvencí w = 2pn ) nabývat všech klasicky přípustných, tj. nezáporných energií, ale pouze těch, které splňují tzv. Planckovu kvantovou podmínku
kde h je univerzální fyzikální konstanta, která
dnes nese Planckovo jméno, Planckova konstanta, 
je tzv. „škrtnutá“
Planckova konstanta a n
nezáporné celé číslo. Ve skutečnosti je však množina přípustných energií
(energetické
spektrum) lineárního harmonického oscilátoru poněkud odlišná od té,
která vyplývá z Planckovy kvantové podmínky. Přesný tvar kvantovací
podmínky pro lineární harmonický oscilátor, 
poskytuje až řešení stacionární Schrödingerovy
rovnice.
Planckově konstantě byla jako jedné z fundamentálních fyzikálních
konstant věnována experimentátory velmi velká pozornost. Její v současnosti
uváděná hodnota činí [2] (viz též [3])
Kvantové hypotézy formulované pro
lineární harmonický oscilátor využil Planck k vytvoření kvantové teorie záření dokonale černého
tělesa.
Literatura
[1] PLANCK,
M. Annalen der Physik, 1901, Bd. 4, S. 553.
[2] GROOM, DE., et al. The European Physical Journal, 2000,
vol. C15, p. 1.
[3] BROŽ, J., ROSKOVEC, V. a VALOUCH, M. Fyzikální a matematické tabulky. 1. vyd. Praha: SNTL, 1980. 305 s.
