4.3 Magnetický moment atomu
Celkový magnetický moment atomu dostaneme jako součet orbitálních a vlastních magnetických momentů jednotlivých elektronů atomového obalu. Magnetický moment jádra můžeme zanedbat, protože je velmi malý (viz jaderný magneton).
Orbitální magnetický moment hybnosti elektronu souvisí s pohybem elektronu v prostoru, je vázán na orbitální moment hybnosti elektronu a je možno jej interpretovat i v rámci nekvantové fyziky (pozn.).
Vlastní (též spinový) magnetický moment elektronu je základní vlastností elektronu, souvisí s vlastním momentem hybnosti elektronu – spinem. Za důkaz existence vlastního magnetického momentu elektronu můžeme považovat Sternův-Gerlachův pokus a Einsteinův-de Haasův pokus.
Při určení celkového magnetického na rozdíl od výpočtu celkového momentu hybnosti musíme vzít v úvahu rozdílné hodnoty gyromagnetických poměrů, resp. Landého faktorů, pro orbitální momenty () a pro vlastní momenty ().
kde jsou celkový orbitální moment hybnosti a celkový vlastní moment hybnosti a je Bohrův magneton.
Porovnáním obou vztahů získáme po vydělení vztah , který zprava skalárně vynásobíme celkovým momentem hybnosti atomu.
Máme tedy vztah , ve kterém skalární součiny na pravé straně vyjádříme pomocí identit:
a .
Po úpravě tak rovnice přejde na tvar
.
Protože případ je triviální, neboť z výše uvedeného pak plyne, budeme dále uvažovat pouze . Po vydělení rovnice a dosazení vztahů pro velikosti jednotlivých momentů hybnosti (viz metoda slabé vazby), kde X = J, L a S , dostáváme
kde druhý člen v závorce může nabývat hodnot od –1 (J = L) do + 1 ((J = S), a tudíž velikost Landého faktoru atomu nabývá hodnot z intervalu . Pro krajní případy nulového vlastního momentu hybnosti, resp. nulového orbitálního momentu hybnosti máme normální (), resp. anomální () hodnotu gyromagnetického poměru.
Dosazením Landého faktoru do vztahu pro celkový magnetický moment atomu dostáváme pro jeho velikost a z-ovou složku
a ,
kde .
Podle klasické elektrodynamiky pohybující se elektrické náboje budí magnetické pole. Každá elektricky nabitá částice, tedy i elektron, tak má magnetický moment související s jejím pohybem v prostoru.