4.3.2 Einsteinův-de Haasův pokus
V roce 1915 prováděli fyzikové Einstein a de Haas měření gyromagnetického poměru g vzorků různých látek (feromagnetika a paramagnetika). Přemagnetováním vzorku s magnetickým momentem docházelo současně ke změně momentu hybnosti vzorku , neboť oba momenty jsou vzájemně vázány vztahem
Shrňme nejdříve důležité výsledky experimentu.
Uspořádání a princip experimentu
Váleček z feromagnetické nebo paramagnetické látky umístěný v cívce je zavěšen v podélné ose z na torzní niti. Pokud pustíme elektrický proud do indukční cívky, vzniklé magnetické pole () způsobí zmagnetování vzorku v jednom směru (magnetický moment ). Pokud poté provedeme komutaci elektrického proudu protékajícího cívkou, dojde k překlopení magnetické indukce a tím i k přemagnetování vzorku.
Změna magnetického momentu ve směru osy z pak souvisí s odpovídající změnou momentu hybnosti , kterou lze určit z úhlu pootočení vzorku na závěsu. V experimentu odpovídá kladné hodnotě záporná hodnota .
Gyromagnetický poměr pak lze určit jako , což je dáno skutečností, že platí , a analogicky též .
Pokud předpokládáme, že vzorek je tvořen N atomy daného prvku, můžeme oba momenty (moment hybnosti i magnetický moment) získat jako součet odpovídajících momentů jednotlivých atomů a výše uvedený gyromagnetický poměr vzorku je rovněž gyromagnetickým poměrem atomu, neboť
Zatímco v případě orbitálních momentů můžeme už i na základě klasické fyziky odvodit, pro gyromagnetický poměr , což je tzv. normální hodnota, v řadě případů lze naměřit hodnotu odlišnou.
Navíc se ukazuje, že k celkovému momentu, ať už se jedná o moment magnetický nebo moment hybnosti, přistupuje další dodatečný moment, který se podařilo interpretovat teprve na základě hypotézy o spinu elektronu.
Nejjednodušší je interpretace tohoto gyromagnetického poměru v případě atomů, které mají jediný elektron ve valenční (pod)slupce, která je typu s (orbitální moment elektronu roven nule, např. stříbro, tj. Ag). V tomto případě totiž představuje gyromagnetický poměr pro vlastní (též spinové) momenty elektronu.
Zde jsou postupně z-ové komponenty orbitálního magnetického momentu, orbitálního momentu hybnosti, vlastního (resp. spinového) magnetického momentu a vlastního momentu hybnosti (spinu) elektronu.
Protože v kvantové mechanice je výhodné uvádět momenty hybnosti v násobcích Planckovy konstanty a magnetické momenty elektronu nebo atomů v násobcích Bohrova magnetonu , můžeme pro gyromagnetické poměry elektronu psát , resp. , pro atomový gyromagnetický poměr pak obecně .
Bezrozměrový faktor g se označuje jako Landého faktor.
Pro orbitální (též dráhový) magnetický moment elektronu dostáváme vztahy pro velikost a z-ovou složku: , kde l je vedlejší kvantové číslo a m je magnetické kvantové číslo.
Pro vlastní (též spinový) magnetický moment elektronu dostáváme vztahy pro velikost a z-tovou složku: , kde s = 1/2 je spinové kvantové číslo a ms = ±1/2 je magnetické spinové kvantové číslo. Tedy .