4.3.2 Einsteinův-de Haasův pokus
V roce 1915 prováděli fyzikové Einstein a de Haas
měření gyromagnetického poměru g vzorků
různých látek (feromagnetika a paramagnetika). Přemagnetováním vzorku
s magnetickým momentem docházelo
současně ke změně momentu hybnosti vzorku
, neboť oba momenty
jsou vzájemně vázány vztahem
Shrňme nejdříve důležité výsledky experimentu.
Uspořádání a princip experimentu
Váleček z feromagnetické nebo paramagnetické látky
umístěný v cívce je zavěšen v podélné ose z na torzní niti. Pokud pustíme elektrický proud do indukční cívky,
vzniklé magnetické pole () způsobí zmagnetování vzorku v jednom směru
(magnetický moment
). Pokud poté
provedeme komutaci elektrického proudu protékajícího cívkou, dojde
k překlopení magnetické indukce a tím i k přemagnetování vzorku.
Změna magnetického momentu ve směru osy z pak
souvisí s odpovídající změnou momentu hybnosti
, kterou lze určit z úhlu pootočení vzorku na
závěsu. V experimentu odpovídá kladné hodnotě
záporná hodnota
.
Gyromagnetický poměr pak lze určit jako , což je dáno skutečností, že platí
,
a analogicky též
.
Pokud předpokládáme, že vzorek je tvořen N atomy daného prvku, můžeme oba momenty (moment hybnosti i magnetický moment) získat jako součet odpovídajících momentů jednotlivých atomů a výše uvedený gyromagnetický poměr vzorku je rovněž gyromagnetickým poměrem atomu, neboť
Zatímco v případě orbitálních momentů můžeme už i na
základě klasické fyziky odvodit, pro gyromagnetický poměr , což je tzv. normální hodnota, v řadě
případů lze naměřit hodnotu odlišnou.
Navíc se ukazuje, že k celkovému momentu, ať už se jedná o moment magnetický nebo moment hybnosti, přistupuje další dodatečný moment, který se podařilo interpretovat teprve na základě hypotézy o spinu elektronu.
Nejjednodušší je interpretace tohoto gyromagnetického poměru
v případě atomů, které mají jediný elektron ve valenční (pod)slupce, která
je typu s (orbitální moment elektronu
roven nule, např. stříbro, tj. Ag). V tomto případě totiž představuje gyromagnetický poměr
pro vlastní (též spinové) momenty elektronu.
Zde jsou postupně z-ové
komponenty orbitálního magnetického momentu, orbitálního momentu hybnosti,
vlastního (resp. spinového) magnetického momentu a vlastního momentu hybnosti
(spinu) elektronu.
Protože v kvantové mechanice je výhodné uvádět momenty hybnosti v násobcích Planckovy
konstanty
a magnetické momenty elektronu nebo atomů v násobcích Bohrova magnetonu
, můžeme pro gyromagnetické poměry elektronu psát
, resp.
, pro atomový gyromagnetický poměr
pak obecně
.
Bezrozměrový faktor g se označuje jako Landého faktor.
Pro orbitální (též dráhový) magnetický
moment elektronu dostáváme vztahy pro velikost a z-ovou složku: , kde l je vedlejší
kvantové číslo a m je magnetické
kvantové číslo.
Pro vlastní (též spinový) magnetický
moment elektronu dostáváme vztahy pro velikost a z-tovou složku:
, kde s = 1/2 je spinové
kvantové číslo a ms = ±1/2
je magnetické spinové kvantové číslo. Tedy
.