3.4 Metoda silné vazby (vazba jj)
Metoda silné vazby vychází při popisu víceelektronového atomu z opačného předpokladu než metoda slabé vazby. Interakce mezi spinem a orbitálním momentem hybnosti (spin-orbitální interakce) pro jednotlivý elektron je mnohem větší než zbytková interakce mezi elektrony navzájem. V takovém případě je možno na základě poruchové teorie považovat zbytkovou interakci elektronů za poruchu a popisovat stav víceelektronového atomu v nultém přiblížení pomocí vlnových funkcí neporušeného hamiltoniánu.
Při zanedbání zbytkové interakce je možno vlnové funkce
(vlastní funkce neporušeného hamiltoniánu 
) hledat současně jako vlastní funkce operátorů z-ové složky 
a velikosti 
celkového vlastního
momentu hybnosti 
, i = 1,2…Z,
kde 
a 
představují spin a
orbitální moment hybnosti i-tého elektronu v atomu se Z elektrony. To je dáno tím, že v nepřítomnosti zbytkové
interakce by se kromě celkového momentu hybnosti 
zachovávaly rovněž 
, což v kvantové mechanice znamená, že jsou splněny komutační relace ve tvaru:
a 
,
kde 
nulový operátor a
hranaté závorky označují komutátor. Odtud vyplývá, že vlnové
funkce je možno skutečně hledat jako společné vlnové funkce výše uvedených
operátorů. Tyto vlastní funkce pak můžeme číslovat odpovídajícími kvantovými
čísly 
a 
. Analogicky jako u metody slabé vazby můžeme volit pro popis
víceelektronového atomu jiný soubor kvantových čísel.
Protože se zachovává, platí
současně komutační relace
a 
.
Můžeme tedy hledat vlastní funkce jako společné vlastní
funkce systému operátorů 
. Stav víceelektronového atomu je pak popsán odpovídajícími
kvantovými čísly , J a 
, nikoliv však jednoznačně, protože pro dané můžeme určitou hodnotu
J a dostat pro různé
kombinace hodnot .
Na rozdíl od slabé vazby se případ silné vazby nevyskytuje v „čisté podobě“, tzn. zbytková interakce u atomů nebývá výrazně menší než spinorbitální interakce. Nejlépe splňují předpoklady metody silné vazby elektrony ve vyšších excitovaných stavech u těžších atomů. U těchto těžších atomů je třeba pro získání spektra odpovídajícího experimentu uvažovat superpozice stavů získaných v rámci metody silné a slabé vazby, přičemž pro elektrony vnitřních slupek se jedná téměř o „čistou“ slabou vazbu.
