1.4.1 Rutherfordův pokus

 

Roku 1909 zkoumali na Rutherfordův návrh jeho asistenti Geiger a Marsden průchod tzv. paprsků alfa (viz záření alfa)  kovovou fólií. Jednalo se o proud částic alfa, které byly emitovány zářičem při radioaktivním rozpadu. Pomocí kolimátoru byl vytvořen úzký svazek částic alfa, které dopadaly na tenkou kovovou fólii. Pomocí scintilačního stínítka, na kterém se po dopadu částice objeví záblesk, bylo zjišťováno (počítáním záblesků), kolik částic fólií projde. Bylo pozorováno, že většina částic prochází fólií poměrně  snadno. Později bylo zjištěno, že menší počet částic se značně odchyluje od původního směru letu nebo se dokonce odráží zpět před fólii, což bylo v rozporu s představami Thomsonova modelu atomu, dle kterého kladně nabitá část atomu měla být rozprostřena rovnoměrně v jeho objemu. (Pozn.).


Textové pole:

 

Výsledky Rutherfordova experimentu bylo možné objasnit na základě představy, podle níž je podstatná část hmoty atomu soustředěna v kladně nabitém atomovém jádře, tj. v centrální oblasti atomu, jehož objem je ve srovnání s objemem atomu velmi malý.

 

Později byla uskutečněna detailní měření počtu rozptýlených částic v závislosti na rozptylovém úhlu. Rutherford provedl teoretický výpočet pro rozptyl dvou bodových částic s kladným elektrickým nábojem, tzn. s využitím Coulombova zákona. Výsledky souhlasily s experimentálně zjištěnými hodnotami. Ze znalosti energie částic alfa   pak bylo možno určit minimální vzdálenost ,  na kterou se částice alfa s nábojem    mohou přiblížit jádru s nábojem . Vzdálenost   odpovídá dle Rutherfordových představ rozměru jádra.

 

Lineární rozměr atomového jádra  je řádově 10-14 až 10 -15 m, zatímco u atomu to je řádově .

Textové pole:  
Rozptyl částic alfa na atomovém jádře
Spustit animaci

 

Uvedené představy Rutherford rozpracoval v planetárním modelu atomu.

 

 

Kolimátor

Soustava stínítek sloužící k vymezení rovnoběžného svazku částic.

 

Tenká kovová fólie

V původním pokusu zlatá fólie o tloušťce asi 0,1 mm.

 

Poznámka

Srážky s  lehkými elektrony jsou pro rozptyl poměrně těžkých částic alfa nepodstatné.


Předchozí     Následující