1.3 Thomsonův model atomu

Na základě objevu elektronu, lehké částice se záporným elektrickým nábojem, která může být emitována elektroneutrálním atomem, navrhl Thomson první model struktury atomu.

Thomsonovy představy o struktuře atomu můžeme dnes formulovat asi takto:

o Hlavní část hmotnosti atomu představuje látka s kladným elektrickým nábojem.

o Hmotnost a kladný elektrický náboj jsou spojitě rozloženy v celém objemu atomu.

o Velmi lehké elektrony jsou umístěny uvnitř kladně nabité látky v rovnovážných polohách.

Na základě těchto představ se pokusil interpretovat některé v té době známé jevy:

· ionizaci - jako emisi elektronu z atomu; dodáním energie je možné uvolnit elektron z rovnovážné polohy;

· spektrum záření emitovaného atomem; na základě představy, že elektron kmitající s určitou frekvencí kolem rovnovážné polohy budí elektromagnetickou vlnu se shodnou frekvencí.

Nedostatky Thomsonova modelu

Výpočty už v případě Thomsonova modelu atomu vodíku ukázaly, že frekvence kmitů elektronů nemají žádnou souvislost s frekvencemi, které odpovídají naměřeným spektrálním čarám.

Definitivně byl Thomsonův model atomu vyvrácen Rutherfordovým experimentem, který prokázal, že kladně nabitá látka tvořící téměř veškerou hmotnost atomu je soustředěna v malém objemu v centrální části atomu, v tzv. atomovém jádře.

Thomsonův model atomu vodíku

Elektron uprostřed spojité kladně nabité koule.

Ironií je, že současná názorná představa založená na výsledcích kvantové mechaniky je téměř opačná, kladně nabité jádro uprostřed atomu „obalené záporným elektronovým oblakem“.

---

---