2.5 Lokální extrémy

Teorii naleznete v kapitole 5.9 a 5.9.2 Multimediální encyklopedie nebo v kapitole 2.5 Breviáře.

Příklad 1

Nalezněte lokální extrémy funkce f(x,y) = xy "2_5_1.gif" + "2_5_2.gif"

Řešení

Body, v nichž jediných můžeme extrémy očekávat, hledáme jako nulové body parciálních derivací.
"2_5_3.gif"f(x,y)

"2_5_4.gif"

"2_5_5.gif"

"2_5_6.gif"f(x,y)

"2_5_7.gif"

"2_5_8.gif"

Nalezneme bod, ve kterém jsou obě první derivace nulové.

"2_5_9.gif"

"2_5_10.gif"

Funkce má nulové obě první derivace v bodě (1, 2).(Pozn. Ostatní nalezené body nemají reálné souřadnice.)
Zda se extrém v bodě (1, 2) opravdu vyskytuje a pokud ano, tak jakého typu, o tom rozhodneme pomocí druhých parciálních derivací.
Sestavíme Hessovu matici v bodě  (1, 2).
A = "2_5_11.gif"

"2_5_12.gif"

"2_5_13.gif"

"2_5_14.gif"

"2_5_15.gif"

"2_5_16.gif"

"2_5_17.gif"

"2_5_18.gif"

"2_5_19.gif"

"2_5_20.gif"

Můžeme tedy psát:
A = "2_5_21.gif"

Vypočteme vlasní čísla Hessovy matice:

"2_5_22.gif"

"2_5_23.gif"

"2_5_24.gif"

"2_5_25.gif"

"2_5_26.gif"

"2_5_27.gif"

Obě vlastní čísla jsou tedy kladná, Hessova matice je tedy pozitivně definitní  a funkce f(x,y) = xy "2_5_28.gif" + "2_5_29.gif" nabývá v bodě (1, 2) lokálního minima.

Na závěr můžeme znázornit graf zadané funkce na okolí bodu (1, 2). Z grafu funkce vidímě, že funkce f(x,y) = xy "2_5_30.gif" + "2_5_31.gif" skutečně nabývá minima v bodě (1, 2).

"2_5_32.gif"

"2_5_33.gif"

Příklad 2

Nalezněte lokální extrémy funkce f(x,y) = "2_5_34.gif" - 3xy

Řešení

Body, v nichž jediných můžeme extrémy očekávat, hledáme jako nulové body parciálních derivací.
"2_5_35.gif"f(x,y)

"2_5_36.gif"

"2_5_37.gif"

"2_5_38.gif"f(x,y)

"2_5_39.gif"

"2_5_40.gif"

Nalezneme bod, ve kterém jsou obě první derivace nulové.

"2_5_41.gif"

"2_5_42.gif"

Funkce má nulové obě první derivace ve dvou bodech: (1, 1) a (0,0). (Ostatní body, které nalezla Mathematica, nemají reálné souřadnice.)

Nyní pomocí druhých derivací prověříme, zda se v těchto bodech vyskytují lokální extrémy a pokud ano, tak určíme jejich typ.

a) bod (1, 1)

Sestavíme Hessovu matici v bodě  (1,1).
A = "2_5_43.gif"

"2_5_44.gif"

"2_5_45.gif"

"2_5_46.gif"

"2_5_47.gif"

"2_5_48.gif"

"2_5_49.gif"

"2_5_50.gif"

"2_5_51.gif"

"2_5_52.gif"

Můžeme tedy psát:
A = "2_5_53.gif"

Vypočteme vlasní čísla Hessovy matice:

"2_5_54.gif"

"2_5_55.gif"

Obě vlastní čísla jsou tedy kladná, Hessova matice je tedy pozitivně definitní  a funkce f(x,y) = "2_5_56.gif" - 3xy nabývá v bodě (1,1)) lokálního minima.

Na závěr můžeme znázornit graf zadané funkce na okolí bodu (1,1). Z grafu funkce vidímě, že funkce  f(x,y) = "2_5_57.gif" - 3xy skutečně nabývá minima v bodě (1, 1).

"2_5_58.gif"

"2_5_59.gif"

b) bod (0, 0)

Sestavíme Hessovu matici v bodě  (1,1).
A = "2_5_60.gif"

"2_5_61.gif"

"2_5_62.gif"

"2_5_63.gif"

"2_5_64.gif"

"2_5_65.gif"

"2_5_66.gif"

"2_5_67.gif"

"2_5_68.gif"

"2_5_69.gif"

Můžeme tedy psát:
A = "2_5_70.gif"

Vypočteme vlasní čísla Hessovy matice:

"2_5_71.gif"

"2_5_72.gif"

Vlastní čísla mají různá znaménka, Hessova matice je tedy indefinitní  a funkce f(x,y) = "2_5_73.gif" - 3xy má v bodě (0,0) sedlový bod.

U funkce dvou proměnných lze sedlový bod graficky znázornit. Zobrazíme si graf zadané funkce na okolí sedlového bodu.

"2_5_74.gif"

"2_5_75.gif"

Na závěr si znázorníme graf funkce f(x,y) = "2_5_76.gif" - 3xy na oblasti obsahující oba stacionární body, tzn. lokální minimum v bodě (1,1) i sedlový bod v bodě (0,0).

"2_5_77.gif"

"2_5_78.gif"

Příklad 3

Nalezněte lokální extrémy funkce f(x,y,z) = "2_5_79.gif"

Řešení

Postup je stejný jako v předcházejících případech. Nejdříve hledáme nulové body prvních parciálních derivací.

"2_5_80.gif"

"2_5_81.gif"

"2_5_82.gif"

"2_5_83.gif"

"2_5_84.gif"

"2_5_85.gif"

Nyní nalezneme body, pro které jsou všechny první derivace rovny nule.

"2_5_86.gif"

"2_5_87.gif"

Existuje tedy jediný bod (1,0,1), v němž může zadaná funkce lokálního extrému nabývat.
Ověření, zda je tento bod skutečně bodem lokálního extrému, provedeme pomocí druhých derivací, přesněji podle znamének vlastních čísel matice
A = "2_5_88.gif"

"2_5_89.gif"

"2_5_90.gif"

"2_5_91.gif"

"2_5_92.gif"

"2_5_93.gif"

"2_5_94.gif"

"2_5_95.gif"

"2_5_96.gif"

"2_5_97.gif"

"2_5_98.gif"

"2_5_99.gif"

"2_5_100.gif"

"2_5_101.gif"

"2_5_102.gif"

"2_5_103.gif"

"2_5_104.gif"

"2_5_105.gif"

"2_5_106.gif"

MAtice A má tedy v bodě (1, 0, 1) tvar
A = "2_5_107.gif"
Vlastní čísla diagonální matice jsou rovny číslům na hlavní diagonále. Můžeme je přesto vypočítat programem Mathematica.

"2_5_108.gif"

"2_5_109.gif"

Vlastní čísla matice A mají různá znaménka, v bodě (1, 0, 1) tedy není lokální extrém, ale jen sedlový bod.
Graf funkce tří proměnných se znázornit nedá, jedná se o trojrozměrnou "plochu" ve čtyřrozměrném prostoru. Můžeme se ale pokusit znázornit např. tři řezy grafem této funkce procházejícími sedlovým bodem na okolí tohoto sedlového bodu, např. rovinami x=1, y=0 a z=1.

Řez grafu rovinou x=1 procházející sedlovým bodem:

"2_5_110.gif"

"2_5_111.gif"

Řez grafu rovinou y=0 procházející sedlovým bodem:

"2_5_112.gif"

"2_5_113.gif"

Řez grafu rovinou z=1 procházející sedlovým bodem:

"2_5_114.gif"

"2_5_115.gif"

U funkce tří proměnných jsou naše geometrické představy o grafu funkce již značně limitovány. Přesto z řezů grafu rovinami x=1 a y=0 je vidět, že se v bodě (1,0,1) opravdu nachází sedlový bod.

Spikey Created with Wolfram Mathematica 7.0