Atomová fyzika

 

Tento obor fyziky se zabývá studiem a popisem atomů (atomistika). Původně byl zaměřen jak na oblast atomového obalu, který je tvořen elektrony (elektronový obal atomu), tak na atomové jádro. Dnes se pod tento obor zahrnuje především studium a popis elektronového obalu, zatímco strukturou a přeměnami atomového jádra se zabývá jaderná fyzika (fyzika atomového jádra, nukleonika). Poznatky atomové fyziky využívají též jiné vědecké obory, např. fyzika pevných látek a chemie. Znalost fyziky elektronového obalu je východiskem pro objasnění vzniku vazeb mezi atomy a uplatňuje se rovněž při  popisu struktury a fyzikálních vlastností látek.

 

Atomy  byly původně chápány jako nejmenší částice látky, jež nejsou dále dělitelné. Dnes  přesněji říkáme, že atomy nejsou dále chemicky dělitelné. Po objevu vnitřní struktury atomu a jeho jádra víme, že atomy nepředstavují základní částice látky, ale jsou pouze jednou z jejích hierarchických strukturních jednotek. Atomy se skládají z atomového obalu, který je tvořen elektrony, a atomového jádra, které je tvořeno nukleony. Za běžných podmínek představují atomy elektroneutrální systém, záporný elektrický náboj elektronového obalu je kompenzován kladným elektrickým nábojem atomového jádra. Pokud dojde k odtržení jednoho či více elektronů z atomového obalu, hovoříme o ionizaci. Vzniká kationt, při zachycení elektronu naopak vzniká aniont. Existenci atomů předpokládali již Leukippos (460-370 př.n.l.)  a Demokritos (500-440 př.n.l.), jejich úvahy ale měly čistě spekulativní charakter, jejich hypotéza tehdy ještě nebyla ověřena experimentem. Atomová teorie vzniká teprve na přelomu 18. a 19. století n.l.

Literatura

[1]           ÚLEHLA, I., SUK, M., TRKA, Z.   Atomy, jádra, částice. 1.vyd. Praha : SNTL, 1990. 500 s.

[2]           VANOVIČ, J.  Všeobecná fyzika 4 : Atómová fyzika. 1.vyd.  Bratislava; Praha : Alfa; SNTL, 1980. 456 s.

[3]           TRKAL, V., Populární přednášky o fyzice 18 – Stavba atomů a molekul. 2.doplněné vyd. Praha : SNTL, 1980. 192 s.

[4]           DAVYDOV, AS.  Kvantová mechanika. Přel. L. Valenta. 1.vyd. Praha : SPN, 1978. 688 s. Přel. z rus. orig.: Kvantovaja mechanika, Moskva : Nauka, 1973.

[5]           LANDAU, LD., LIFŠIC, JM.    Úvod do teoretickej fyziky 2 – Kvantová mechanika. Přel. J. Šebesta., 1.vyd. Bratislava; Moskva : Alfa; MIK, 1982, 360 s. Přel. z rus. orig.: Kratkij kurs teoretičeskoj fyziky 2 – Kvantovaja mechanika. Moskva : Nauka, 1972.

[6]           MATTHEWS, PT.  Populární přednášky o fyzice 27 – Základy kvantové mechaniky. Přel. I. Úlehla, 1.vyd. Praha : SNTL, 1976. 256 s., Přel. z angl. orig.: Introduction to Quantum Mechanics, Maidenhead : Mc Graw-Hill Publishing Company, 1974. 

[7]           VACÍK, J. Obecná chemie. 1.vyd. Praha : SPN, 1986. 304 s.

[8]           POLÁK, R., ZAHRADNÍK, R.  Kvantová chemie – Základy teorie a aplikace. 1.vyd. Praha : SNTL, 1985. 468 s.

[9]           PIŠÚT, J., ZAJAC R.  O atómoch a kvantování.  1.vyd. Bratislava : Alfa, 1983. 264 s.

[10]         ČELEDA, J.,  KUBA, J.,  Cesta do nitra hmoty.  2.doplněné vyd. Praha : SNTL, 1981. 448 s.

 

 

Chemicky dělitelné

Tj. nedělitelné chemickými postupy. Těch se přímo účastní pouze elektronový obal atomu.  Při jejich použití tak může docházet pouze k odtržení elektronu z atomu. To ale nepovažujeme za proces „dělení“ atomu z toho důvodu, že  atom daného chemického prvku je identifikován svým jádrem. Jádro je možné štěpit za použití metod jaderné fyziky.

 

Běžné podmínky

Slabá pole, nízké teploty.


Následující