Atomová fyzika
Tento obor fyziky se zabývá studiem a popisem atomů (atomistika). Původně byl zaměřen jak na oblast atomového obalu, který je tvořen elektrony (elektronový obal atomu), tak na atomové jádro. Dnes se pod tento obor zahrnuje především studium a popis elektronového obalu, zatímco strukturou a přeměnami atomového jádra se zabývá jaderná fyzika (fyzika atomového jádra, nukleonika). Poznatky atomové fyziky využívají též jiné vědecké obory, např. fyzika pevných látek a chemie. Znalost fyziky elektronového obalu je východiskem pro objasnění vzniku vazeb mezi atomy a uplatňuje se rovněž při popisu struktury a fyzikálních vlastností látek.
Atomy byly původně chápány jako nejmenší částice látky, jež nejsou dále dělitelné. Dnes přesněji říkáme, že atomy nejsou dále chemicky dělitelné. Po objevu vnitřní struktury atomu a jeho jádra víme, že atomy nepředstavují základní částice látky, ale jsou pouze jednou z jejích hierarchických strukturních jednotek. Atomy se skládají z atomového obalu, který je tvořen elektrony, a atomového jádra, které je tvořeno nukleony. Za běžných podmínek představují atomy elektroneutrální systém, záporný elektrický náboj elektronového obalu je kompenzován kladným elektrickým nábojem atomového jádra. Pokud dojde k odtržení jednoho či více elektronů z atomového obalu, hovoříme o ionizaci. Vzniká kationt, při zachycení elektronu naopak vzniká aniont. Existenci atomů předpokládali již Leukippos (460-370 př.n.l.) a Demokritos (500-440 př.n.l.), jejich úvahy ale měly čistě spekulativní charakter, jejich hypotéza tehdy ještě nebyla ověřena experimentem. Atomová teorie vzniká teprve na přelomu 18. a 19. století n.l.
Literatura
[1]
ÚLEHLA, I., SUK, M., TRKA, Z. Atomy,
jádra, částice. 1.vyd. Praha : SNTL, 1990. 500 s.
[2] VANOVIČ,
J. Všeobecná
fyzika 4 : Atómová fyzika. 1.vyd.
Bratislava; Praha : Alfa; SNTL, 1980. 456 s.
[3] TRKAL,
V., Populární přednášky o fyzice 18 –
Stavba atomů a molekul. 2.doplněné vyd.
Praha : SNTL, 1980. 192 s.
[4] DAVYDOV,
AS. Kvantová mechanika. Přel. L. Valenta.
1.vyd. Praha : SPN, 1978. 688 s. Přel. z rus. orig.: Kvantovaja mechanika,
Moskva : Nauka, 1973.
[5]
LANDAU, LD., LIFŠIC, JM. Úvod
do teoretickej fyziky 2 – Kvantová mechanika. Přel. J. Šebesta., 1.vyd.
Bratislava; Moskva : Alfa; MIK, 1982, 360 s. Přel. z rus. orig.: Kratkij
kurs teoretičeskoj fyziky 2 – Kvantovaja mechanika. Moskva : Nauka, 1972.
[6] MATTHEWS,
PT. Populární
přednášky o fyzice 27 – Základy kvantové mechaniky. Přel. I. Úlehla, 1.vyd.
Praha : SNTL, 1976. 256 s., Přel. z angl. orig.: Introduction
to Quantum Mechanics, Maidenhead : Mc Graw-Hill Publishing Company, 1974.
[7] VACÍK, J. Obecná chemie. 1.vyd. Praha : SPN, 1986. 304 s.
[8] POLÁK, R., ZAHRADNÍK, R.
Kvantová chemie – Základy teorie a
aplikace. 1.vyd. Praha : SNTL, 1985. 468 s.
[9] PIŠÚT,
J., ZAJAC R. O atómoch a kvantování. 1.vyd. Bratislava : Alfa, 1983. 264 s.
[10] ČELEDA,
J., KUBA, J., Cesta
do nitra hmoty. 2.doplněné vyd.
Praha : SNTL, 1981. 448 s.
Tj.
nedělitelné chemickými postupy. Těch se přímo účastní pouze elektronový obal
atomu. Při jejich použití tak může
docházet pouze k odtržení elektronu z atomu. To ale nepovažujeme za proces
„dělení“ atomu z toho důvodu, že
atom daného chemického prvku je identifikován svým jádrem. Jádro je
možné štěpit za použití metod jaderné fyziky.
Slabá pole, nízké teploty.
