Tání, též tavení.

Fyzikální proces, při kterém se krystalická látka v pevné fázi mění v kapalinu, nazýváme tání.

Zahříváme-li pevnou látku, tak při určité teplotě se s přijímaným teplem nezvyšuje její teplota. Teplo je ale spotřebováno na změnu skupenství. Takovouto teplotu nazýváme teplota tání t_t. Je charakteristická pro danou látku. Při teplotě tání je v rovnováze pevná a kapalná fáze. Teplo přijaté pevnou látkou při přeměně na kapalinu nazýváme skupenské teplo tání. Do skupenského tepla tání nezapočítáváme teplo přijaté pevnou látkou k zahřátí na teplotu tání. U skupenského tepla záleží, zda ho vztahujeme na jednotku látkového množství nebo k jednotce hmotnosti.

Například poměrně vysoká hodnota skupenského tepla tání ledu má za následek, že sníh můžeme na jaře vidět ještě dlouho po posledních mrazech.

I slitiny kovů mají zajímavou vlastnost. Jejich teplota tání je nižší než nejnižší teplota tání jednotlivých složek! Obdobně je tomu u směsi ledu a některé jiné látky. Posypeme-li led obyčejnou kuchyňskou solí, roztaje při teplotách nižších než nula celsiových stupňů. Podobným postupem můžeme vytvořit chladící směsi. Smícháním rozdrceného ledu o teplotě 0 °C a NaCl v poměru 3:1 se směs ochladí až na -21,5 °C.

Poznámka

Podívejme se na tání z mikroskopického hlediska. Zahřívejme pomalu krystalickou látku. Jednotlivé částice kmitají kolem rovnovážných poloh tepelným pohybem. Při zahřívání se bude amplituda zvětšovat a tak se zvyšuje i kinetická energie částic. Částice drží u sebe potenciální energie, která při zahřívání klesá. Po dosažení teploty tání vzroste energie kmitů nad hodnotu vazebné energie v krystalech. Částice se uvolňují z vazeb. Jinými slovy amplituda kmitů částic je srovnatelná se vzájemnou vzdáleností částic. Látka postupně přechází do kapalného stavu.

    Na fázových diagramech můžeme rozlišit dva možné případy. Existují dvě možné podoby křivky tání. Křivkou tání rozumíme všechny body grafu, v nichž je v rovnováze pevná a kapalná fáze. Platí zde pravidlo, že látka při zvýšení tlaku zaujímá to skupenství, které má menší objem.

1. Teplota tání roste při zvýšení tlaku. Chová se tak většina látek.
2. Teplota tání klesá při zvýšení tlaku. Takto se chová jen menší část látek. Pro nás má tento případ větší praktické dopady než první možnost. Tento průběh má totiž křivka tání vody a ledu. Díky tomu můžeme dobře bruslit a lyžovat. I fyzikální podstata lavin má podobný základ. Spodní vrstvy sněhu začínají tát dříve než vrchní vrstvy.

Děj, při kterém se kapalina mění v pevnou látku, nazýváme tuhnutí. Nejprve se spojí jen několik částic. S pokračujícím tuhnutím se prvotní krystalizační jádra zvětšují. V závěru procesu je látka zcela v pevném skupenství. Skupenské teplo tuhnutí látka uvolňuje při tuhnutí. Je stejně velké jako u tání, kde je ale látka přijímala. Logicky lze usoudit, že křivka tuhnutí má shodný průběh s křivkou tání. Toto platí pro chemicky čistou látku. Stejně jako voda při tuhnutí zvětšuje svůj objem, sirnatan sodný ho zmenšuje.