Teplo Q. Rozdíl mezi pojmy teplota a teplo nebyl dlouhou dobu jasný ani mezi vědci. Z experimentů a pozorování však byla jasná potřeba oba pojmy rozlišovat. Dnešní podoba definic vychází z díla Josepha Blacka z počátku 19. století. Black jako první zdůraznil rozdíly mezi intenzivními a extenzivními veličinami. Intenzivní faktor je například teplota a tlak. Teplo a třeba objem řadíme mezi extensivní faktory. Pokud se soustava dostala do rovnovážného stavu, vyrovnaly se teploty složek. I nadále však může každá složka vyžadovat jiné teplo k další změně teploty.

Teplo soustava příjme (odevzdá), pokud ji chceme zahřát (ochladit). Druhou a poslední možností, jak zvýšit teplotu soustavy, je konání práce vnějších sil.

    Teplo, které přijme chemicky stejnorodé těleso, je závislé na hmotnosti tělesa a velikosti změny teploty.

Tepelná kapacita C. Tepelná kapacita udává teplo, které soustava přijala (odevzdala), aby se zahřála (ochladila) na určitou teplotu. Je definována vztahem

 Jednotkou tepelné kapacity je joule na kelvin, značka J/K. Tepelnou kapacitu měříme obvykle za konstantního tlaku nebo objemu. Tepelná kapacita totiž závisí na způsobu, jakým se změna udála! Její označení pak je C_p při konstantním tlaku nebo C_V při konstantním objemu.

a) Mnohdy však hovoříme o měrné tepelné kapacitě c. Ta je specifická pro každou látku a skupenství. Je to tepelná kapacita vztažena na jednotku hmotnosti. Jednotka je joule na kelvin a kilogram, značka J/(K×kg). Definiční vztah má tvar

Měrná tepelná kapacita látky se udává v tabulkách pro určitou teplotu, protože se částečně mění v závislosti na teplotě látky.