Molekuly kapaliny jsou v neustálém neuspořádaném pohybu. Při stálé teplotě je střední hodnota energie pohybu molekul také stálá. Přitom se ovšem vyskytují v kapalině molekuly, jejichž kinetická energie je větší než střední energie. Na molekuly, které jsou při povrchu kapaliny, působí síly soudržnosti okolních molekul, takže povrchové molekuly jsou vtahovány dovnitř kapaliny. Aby mohla molekula kapalinu opustit a uniknout povrchem ven, musí se pohybovat směrem k hladině kapaliny a mít dostatečně velkou pohybovou energii, aby překonala povrchové síly. A tak unikají z kapaliny nejrychlejší molekuly, a to je proces vypařování. Čím je větší volný povrch kapaliny, tím více molekul z kapaliny uniká. Také čím je větší teplota kapaliny, tím je větší kinetická energie molekul, a ty mohou lépe uniknout z povrchu kapaliny. A nakonec, vyprazdňujeme-li prostor nad kapalinou odsáváme, vysušujeme, foukáme, molekuly kapaliny mají více volného prostoru k úniku z volného povrchu kapaliny.
Uvedli jsme již, že kapalinu mohou opustit pouze molekuly, které jsou
velmi rychlé, jejichž pohybová energie je větší než střední hodnota energie.
V důsledku toho však střední hodnota energie zbylých molekul v kapalině
klesá, kapalina se při vypařování ochlazuje. Aby její teplota byla stálá,
musí přijímat teplo, a to je skupenské
teplo vypařování.