PODKAPITOLY:

Atmosférou (též ovzduším) Země nazýváme vzduchový obal Země. Je pro člověka dobře pozorovnatelný. Procesy, které probíhají v jeho spodních vrstvách, můžeme pozorovat přímo. Děje ve vyšších hladinách analyzujeme pomocí balónů, letadel a radiosond (do 30 km), malých meteorologických raket (do 70 km) a středních a velkých meteorologických raket (do 115 km). Podobně nám pomáhají vědecké družice.

V minulosti se lidé domnívali, že atmosféra není nijak složitá. Mysleli si, že teplota a tlak se v ní jednoduše snižují s rostoucí vzálenosti od povrchu a chemické složení je neměnné. O dalších možných jevech v ovzduší, jako je ionizace plynu, ozónová vrstva nebo třeba pohlcování slunečního záření určité frekvence neměli ani zdání. 

Země má atmosféhu díky své gravitační síle, která přitahuje molekuly plynu. Mezi atmosférou Země a meziplanetárním prostorem neexistuje žádná ostrá hranice. Naopak mezi ovzduším a mořskou hladinou je přechod jasně patrný. U pevniny to tak jednoznačné není, protože plynný vzduch je obsažen i v půdě. Dohodněme se však, že za hranici budeme považovat zemský povrch.

Odkazy v záhlavíi zobrazují kapitoly na stejné úrovni a jejich nadkapitolu. Odkazem Nahoru se dostanete až na počátek.

Odkazy umístěné v levé části stránky zobrazují případné podkapitoly.

Odkazy umístěné v textu zobrazí novou stránku s fotografií, animací nebo obrázkem. Zpět se dostanete pomocí funkce prohlížeče Zpět.