Definujme v n-rozměrném prostoru vektorovou funkci f (sestávající z n-složek), která závisí na n-proměnných (n-souřadnicích) a současně křivku f pomocí n parametrických rovnic - to znamená pomocí n-souřadnic, z nichž každá je funkcí jediného parametru. Za těchto podmínek můžeme definovat křivkový integrál druhého druhu, a to jako jednoduchý integrál podle tohoto parametru ze skalárního součinu definované vektorové funkce f, v níž za souřadnice dosadíme příslušné parametrické funkce, a n-rozměrného vektoru prvních derivací parametrických funkcí podle tohoto parametru. I integrály druhého druhu mají velký význam zejména ve fyzice.
Teorii naleznete v kapitole 11.3 Multimediální encyklopedie nebo v kapitole 5.3 Breviáře
Pro funkce f(x,y)==
a g(x,y)=
=
určete hodnotu křivkového integrálu 2. druhu pro křivku v rovině zadanou parametrickými rovnicemi
Vyjdeme z definice křivkového integrálu 2.druhu:
nebo vektorovým zápisem (šipkami jsme zdůraznili vektory, jejichž součin reprezentuje skalární součin):
Definujeme si funkci f a parametrické funkce pro křivku (jíž je kružnice o poloměru R) včetně intervalu.
a podle definice vypočteme křivkový integrál 2.druhu (čárka nad druhým členem v násobení značí komplexní sdružení - Mathcad vyžaduje, aby totiž při násobení matic či vektorů byl jeden z vektorů komplexně sdružen):
Křivkový integrál z (1,0) má význam "součtu" hodnot x-ové souřadnice tečného vektoru podél křivky, Tyto hodnoty jsou určeny kosinem úhlu mezi tečným vektorem a osou x. Křivkou je kružnice, takže pro každý úhel t z intervalu <0,> existuje vždy úhel z intervalu <
, 2
> s právě opačnou hodnotou kosinu, proto je hodnota integrálu 0.
Odobně to ale platí i pro intervaly <0,> a <
,
>, proto při zkrácení oblasti integrace na délku <0,
> obdržíme opět nulu.
Tento integrál je ale roven nule pro libovolný interval integrace <α,β>, protože skalární součin uvnitř tohoto integrálu je roven nule.
Opět postupujeme stejně, tj. jako u příkladu 1, jen si musíme uvědomit, že se jedná o křivku ve třech dimenzích (neboli rozměrech).
(Zde jsme byli donuceni místo obyčejného výpočtu s pomocí (=) přistoupit k symbolickému vyhodnocení a následnému vyčíslení v preciznosti float z důvodu nekonvergence numerické metody použité při řešení tohoto určitého integrálu.)
Ve fyzice lze integrál 2. druhu použít např. k výpočtu práce podél zadané křivky, tzv. trajektorie - v tom případě by funkce f, resp. f3D, představovala vektor síly (silové pole). Význam skalárního součinu vektoru síly s vektorovým elementem křivky (dráhy) má význam průmětu síly do směru aktuální tečny. Práci totiž koná jen složka síly tečná k dráze (pozor zadání křivky v naší úloze je ovšem nefyzikální, ve fyzice parametr t odpovídá času a fyzikální trajektorie musí vyhovovat tzv. pohybovým rovnicím).