Supratekutost látky je vlastnost, kterou lze zjistit u fázového přechodu II. druhu. U supratekuté kapaliny zmizí její vnitřní odpor. Byla objevena zatím pouze u helia. Helium bylo objeveno díky spektroskopii poprvé na Slunci*, odtud plyne jeho název**. Na Zemi byla dokázána jeho existence o 27 let později. Poprvé bylo helium zkapalněno až v roce 1908. Jeho supratekutost byla objevena v roce 1938.

Supratekutost se projevuje tím, že viskozita helia je velmi malá, prakticky se blíží nule. Dokonce menší než 10^-12 Pa × s. Objevuje se při teplotách nižších než 2,17 K. Voda má za běžných podmínek viskozitu o devět řádů vyšší. Jednotlivé fáze helia ⁴He označujeme He I (tekuté) a He II (supratekuté). U supratekutého helia pozorujeme různé efekty, například samovolné vytékání helia z otevřené nádoby.

Poznámka

Supratekutost můžeme pozorovat i u izotopu ³He. To je však velmi vzácné. Na milion atomů ⁴He připadá jediný atom ³He. Supratekutost nastává u tohoto izotopu při mírně vyšší teplotě, asi 4 K.

* Lockyer a Jansen, rok 1868

** Helios=Bůh Slunce