Objev supravodivosti úzce souvisí s objevem supratekutosti. Jedná se o fyzikální jev, kdy dochází ke skokovému snížení elektrického odporu pevné látky na téměř nulovou hodnotu. Rezistivita látky v supravodivém stavu je řádově rovna 10^-22 W×m. Pro danou látku pozorujeme tento skok rezistivity při její tzv. kritické teplotě.

Vědci objevili supravodivost “náhodou”. Především se snažili získat velmi čisté kovy a ochladit je na minimální teplotu. Pro první pokusy používali rtuť, protože se dá velmi dobře vyčistit, protože za pokojových podmínek je rtuť kapalná. Při 4,2 K se ukázalo, že elektrický odpor skokově klesl k nule, což nesouhlasilo s teoretickými výpočty. Podobně tomu bylo i u olova a cínu. Jejich kritické teploty jsou 7,2 K respektive 4 K. Naproti tomu u mědi, stříbra ani zlata nebyl podobný jev zaznamenán, i když se jedná o výborné vodiče proudu.

Supravodivost je experimentálně ověřena řadou pokusů. Máme-li drát ze supravodivé látky s elektrickým proudem v supratekutém heliu, tak po uzavření obvodu a oddělení zdroje jim protéhá elektrický proud ještě mnoho let.

Supravodivosti je podmíněna vznikem Cooperových párů elektronů. Jsou to vázané dvojice elektronů, které se chovají jako bosony.

Silná supravodivost:

Slabá supravodivost:

Elektronika.

Poznámka

V roce 1986 byla objevena také vysokoteplotní supravodivost. Některé materiály, ale ne kovy, mají kritickou teplotu mnohem vyšší. Řádově okolo 70 - 90 K. Uveďme aspoň YBACUO a BISRCACUO. Dnes známe materiály s kritickou teplotou okolo 132 K.