|
|
|
Kinetická teorie látek je základním stavebním kamenem molekulové fyziky a statistické fyziky. Je postavena na experimentálních poznatcích. S naží se vysvětlit vnitřní strukturu a vlastnosti jednotlivých skupenství. Například teplotu, tlak a tření. K popisu využívá pohyb a silové působení mezi částicemi, čili mezi atomy, ionty a molekulami.Podstata kinetická teorie látek se dá shrnout do tří tvrzení: 1. Vnitřní struktura látek je diskrétní, tj. není spojitá: Mezi atomy, molekulami a ionty prostor není plně vyplněn. Velikosti atomů jsou řádově nanometry a tudíž se nedají pozorovat ani mikroskopy. Existují však mnohé laboratorní metody určování vzdáleností mezi atomy. Pro krystalické látky to je třeba Laueho metoda, metoda otočného krystalu a prášková metoda.
2. Částice se neustále chaoticky pohybují tepelným pohybem: V závislosti na skupenství látky se jednotlivé částice stále pohybují. Tomuto pohybu říkáme tepelný. V pevné látce jsou atomy a molekuly relativně vázány nejpevněji. Mohou “pouze” kmitat kolem rovnovážných poloh. Naopak v plynu se mohou volně pohybovat posuvným pohybem volně mezi stěnami nádoby. U tělesa v klidu neexistuje žádný směr pohybu, který by byl upřednostňován. Možné pohyby jakýmkoliv směrem jsou stejně pravděpodobné. Vzhledem k pohybu částic má soustava určitou celkovou vnitřní kinetickou energii. Tepelný pohyb částic se dá dokázat pomocí Brownova pohybu, difuze a osmózy. 3. Částice na sebe vzájemně působí elektromagnetickými silami: Při velmi malých vzdálenostech mezi částicemi jsou síly odpudivé. Naopak, působí-li částice vzdáleny více, převažují spíše síly přitažlivé. Díky vzájemnému působení částic má výsledná soustava nenulovou potenciální energii.
|
|
|
