Nyní budeme studovat chování kapaliny, kterou zahříváme v otevřené nádobě, takže vznikající páry mohou neustále unikat do ovzduší, které se jimi nenasytí.
Ve skleněné kádince ohříváme pomalu vodu, současně pozorujeme její teplotu. Voda se pomalu vypařuje, současně se zahřívá. S rostoucí teplotou vody roste rychlost vypařování, což lze také pozorovat. I když unikající páry jsou neviditelné, srážejí se v chladném vzduchu nad povrchem vody a vytvoří viditelnou bílou mlhu, která se neustále tvoří a neustále zase rozplývá do vzduchu. Na stěnách kádinky vznikají malé bublinky, které vystupují z kapaliny ven. Tyto bublinky obsahují vzduch, který byl ve studené vodě pohlcen, a jen málo sytých vodních par, které se vypařily z kapaliny do vzduchové bublinky. Při zvyšování teploty obsahují tyto bublinky čím dál tím méně vzduchu a více vodní páry.
Při teplotě blízké teplotě varu vzniká známý šum. Způsobují jej bublinky vodních par, vznikající na dně, které má vyšší teplotu. Ve vyšších vrstvách vody, které mají teplotu poněkud nižší, bublinky praskají (jsou vnějším tlakem drceny), pára v nich kondenzuje a vzduch uniká.
Při určité teplotě začne voda vřít. Dostane se do zvláštního pohybu způsobeného tím, že bublinky se tvoří rychle na jednotlivých místech rozhraní vodasklo, "husím pochodem" vystupují nahoru, uvedou vodu do pohybu a praskají teprve na povrchu vody. Tyto bublinky obsahují už jen malé stopy vzduchu, jsou to převážně vodní páry.
Při varu se kapalina vypařuje nejen na volném povrchu kapaliny (na rozhraní
kapalina-vzduch), ale i na vnitřním povrchu kapaliny (rozhraní kapalina-stěna;
pro odlišení od volného povrchu kapaliny). Vypařování však zůstává i při
varu jevem povrchovým. Při varu se však tvoří bublinky páry i uvnitř kapaliny.
Je to důsledkem přítomnosti nějaké cizorodé částice (nečistota, prach,
zrnko soli), kolem níž se bublina vytváří.