Vzduch obsahuje vždy ve svých dolních vrstvách vodní páry. Vodní pára se dostává do atmosféry jednak vypařováním vody z povrchu moří, řek, rybníků a jezer, ale i třeba dýcháním rostlin. Všechny tyto jevy pozorujeme u zemského povrchu. Proto není překvapující, že u povrchu Země je vodních par v ovzduší nejvíce. Dále platí, že nad hladinami velkých vodních ploch je vzduch vlhčí než nad souší. Vodní pára se vypařuje z povrchu vody i pevného ledu sublimace. Tento jev nazýváme sublimace. Sublimací se do okolního vzduchu uvolňuje obecně méně molekul než při vypařování z vody kapalné. Dostatečnou energii pro opuštění mezimolekulových vazeb má méně molekul.

Rychlost vypařování vody závisí na její teplotě. Čím je teplota vyšší, tím více molekul vody ji opustí. V přírodě dochází i k jevu opačnému - molekuly plynné fáze vody, tedy páry, kondenzují a desublimují.

VLHKOST VZDUCHU

Voda se však do svého okolí nemuže vypařovat stále. Pokud koncentrace par dosáhne jisté hranice, je počet vypařených molekul a molekul zkondenzovaných totožný. V tom případě hovoříme o mokrém vzduchu. Neobsahuje-li vzduch molekuly vody, jedná se o suchý vzduch. Podle množství vodních par určujeme vlhkost vzduchu.Vlhkost vzduchu se mění stejně jako teplota v průběhu dne i roku. Vlhčeji bývá odpoledne než před polednem, v létě než v zimě a u velkých vodních ploch než hluboko ve vnitrozemí. Je to pochopitelné, protože to souvisí s vypaoováním vody.

Jednotka je kg× m^-3.

Relativní vlhkost vzduch udává poměr absolutní vlhkosti vzduchu a absolutní vlhkosti vzduchu, který by byl při téže teplotě sytý vodními parami. Relativní vlhkost vzduchu udává míru nasycení vodních par.

 Pro člověka je nejoptimálnější vlhkost vzduch okolo 60%.

Průměrná relativní vlhkost vzduchu je nejvyšší v prosinci (93%) a v lednu a listopadu (shodně 92%). Nejniží je mezi dubnem až srpnem (75% - 77%).

Teplota, při níž pára obsažena ve vzduchu se stane nasycenou a začne tak kapalnit, se nazývá rosný bod. Uvažujeme izobarický děj, tedy že se nemění tlak vzduchu. V praxi se s kapalněním vodních par setkáváme v podobě rosy, u orosených sklenic s chladnými nápoji, na oknech automobilu atd. Vlhkost vzduchu se dále projevuje jako mlha a ve vyšších polohách jako mraky. Při teplotách nižších než 0 °C pozorujeme jinovatku, námrazu a sněhové srážky.

Vlhkost vzduchu miříme Asmanovým aspiračním psychrometrem, Danielovým rosným vlhkoměrem a Lambrechtovým rosným vlhkoměrem. Někdy nazýváme vlhkoměr   hygrometr. Je-li v přístroji zároveň zařízení, které dokáže zapisovat hodnoty v určitém časovém intervalu, nazýváme zařízení hygrografem. V domácnostech pak pomocí vlasových vlhkoměrů – délka vlasu se v závislosti na teplotě mění. Světlý vlas mající při relativní vlhkosti 0% délku 15cm  je při vlhkosti 100% o 4mm delší.