Zemský povrch se podle svého složení slunečním zářením více nebo méně zahřívá a od něho se ohřívají i spodní vrstvy ovzduší. Při vyšší teplotě má vzduch menší hustotu než při nižší teplotě, proto v gravitačním poli vrstvy studenějšího vzduchu klesají a vytlačují nahoru vrstvy ohřátého vzduchu.

Ve vyšších a chladnějších vrstvách ovzduší je vzduch vodní parou nasycen, a proto pára kapalní v malé kapičky. Ty se vznášejí ve vzduchu, protože jim stále stoupající vzduch zabraňuje klesat.

Při teplotě nižší než 0 °C vznikají místo vodních kapiček nepatrné ledové krystalky. Kapičky a krystalky nejsou viditelné jednotlivě. Ve velikém množství vytvářejí oblaka.

Oblaka jsou přenášeny vzdušnými proudy, dostávají se do různých výšek, kde jsou různé teploty a tlak. Nabývají různého tvaru o objemu, mění se v nich velikost kapiček nebo krystalků. Množství oblaků pozorovaných nad jistou oblastí Země a jejich tvary určují oblačnost.

Na počátku devatenáctého století vznikla klasifikace jednotlivých druhů oblaků. Oblaka byla rozdělena do deseti základních druhů a ty byly pojmenovány.

• nízké (do 2km),
• střední (od 2km),
• vysoké (nad 7km).

Latinský název	Zkratka	Český název
Oblaka vysokého patra
Výskyt ve výškách 5 až 13 km
Cirrus	Ci	Řasa
Cirrocumulus	Cc	Řasová kupa
Cirrostratus	Cs	Řasová sloha
Oblaka středního patra
Výskyt ve výškách 2 až 7 km
Altocumulus	Ac	Vysoká kupa
Altostratus	As	Vysoká sloha
Nimbostratus	Ns	Dešťová sloha
Oblaka nízkého patra
Od země do 2 km
Cumulus	Cu	Kupa
Stratocumulus	Sc	Slohová kupa
Stratus	St	Sloha
Oblaka s vertikálním vývojem
Od země do 13 km
Cumulonimbus	Cb	Bouřkový oblak

Na následujícím obrázku je schématicky znázorněno rozložení jednotlivých druhů oblačnosti.
V našich zeměpisných šířkách se oblačnost většinou vyskytuje od země až do výšky kolem 12 km. Zádržnou vrstvou pro výskyt oblačnosti je tropopauza. Což je přechodová vrstva, která odděluje níže ležící troposféru od výše ležící stratosféry.

Schématické znázornění oblačných druhů a výška jejich výskytu.

Jak vzniká kupovitá oblačnost

Je krásný letní den. Česká republika se nachází v oblasti vysokého tlaku vzduchu. Před několika hodinami vyšlo slunce, které ohřívá vzduch. Tento teplý vzduch proudí těsně při zemi. Čas od času se tenký proud teplého vzduchu odtrhne od země a vystřelí v podobě velké kapky do výšky. Je to podobné jako u vroucí vody. Pokud se takováto kapka teplého vzduchu dostane dostatečně vysoko, začne se uplatňovat instabilní zvrstvení okolního studenějšího vzduchu. Začne se vytvářet stoupavý proud, který roste do výšky i do šířky. Rychlost výstupného pohybu s přibývající výškou vzrůstá a tímto vzniklým komínem se začne odsávat celá zásoba přehřátého vzduchu z přízemní vrstvy.

Takto popsaný vznik kupovité oblačnosti by probíhal jen za úplného bezvětří a při rovném povrchu. To by ovšem trvalo velice dlouho. Díky nerovnostem zemského povrchu a jeho nehomogenitě, jsou proudy teplého vzduchu poměrně velké a široké a celý proces se značně zrychluje. Na místo, takto se uvolněného teplého vzduchu, se začne okamžitě dostávat studený vzduch z vyšší vrstvy. Mohou tak vzniknout dokonce i víry s vertikální osou, jakási malá tornáda. Projevují se zvedáním sena, slámy a jiných lehkých předmětů. Jejich velikost je přitom několik desítek metrů a průměr 10 až 20 m. Rychlost tohoto malého tornáda může dosáhnout i 25 m/s. Lidově se těmto úkazům říká "rarášek".

Ke vzniku výstupných pohybů vzduchu je zapotřebí nějakého impulsu. Tímto impulsem může být hranice rozdílné teploty povrchu ( hrana horského hřebene - jednotlivé svahy se rozdílně zahřívají), místní zdroj tepla, impulzní pohyb (například i jízda vlaku může být impulzem pro vznik mraku) a samozřejmě vítr.

Jednotlivá stádia vývoje kupovité oblačnosti

Vertikální vývoj kupovité oblačnosti a její charakter závisí od intenzity a teploty stoupavého proudu. Celý vývoj mraku si můžeme rozdělit do několika fází.

1. Při zemském povrchu se hromadí teplý vzduch.
2. Teplý vzduch se začne odtrhávat od povrchu a začne stoupat.
3. Začíná se vytvářet kolmý stoupavý proud. Jestliže je zásoba teplého vzduchu při zemi malá, stoupavý proud se přerušuje a oblačnost se nevytvoří.
4. Jestliže vrchol výstupného proudu dosáhne kondenzační hladiny, vytvoří se jemná mlhovina.
5. Oblak se začíná vytvářet v nepravidelných kapkách, které rostou a navzájem se spojují.
6. Oblak má stále výraznější a ostřejší okraje. V místech, kde je proud nejsilnější, vybíhá mrak nejvýše, má hladké bílé okraje, odspodu je tam základna nejtmavší.
7. Oblak roste dokud je dostačující zásoba teplého vzduchu při zemi. Pokud se tato zásoba vyprázdní začne se oblačnost rozpadávat.
8. Obrysy oblaku se začínají rozpouštět. Oblak se po částech rozpadává.
9. V sestupných pohybech vzduchu se oblak začíná od vrchu rozpouštět.

Takto popsaný vývoj oblačnosti je typický pro letní den. Jde ovšem jen o představu meteorologů, které jsou zidealizované a oproti reálným podmínkám i značně zjednodušené.