Přechod z normálního do supratekutého stavu je fázovým přechodem
druhého druhu. Objev supratekutosti byl spojen se získáním kapalného
hélia. Získat kapalné helium, které existuje jen při nízkých teplotách,
je sice obtížné, ale velice zajímavé, protože má zcela neobvyklé vlastnosti.
Snižujeme-li tlak par, helium bouřlivě vře až do 2,18 K, kdy se najednou
v kapalině přestanou tvořit bubliny, i když var pokračuje. Pod tímto tzv.
"bodem lambda" vykazuje helium speciální vlastnost - supratekutost
- což znamená, že jeho viskozita je neměřitelně malá, prakticky nulová.
Helium takto přechází z kapalného stavu helia I do kapalného stavu
helia II (je chladnější než 2,18 K). Kapalné helium II protéká v
tomto stavu i nejnepatrnějšími otvory. Pod bodem lambda má helium neobyčejně
velkou tepelnou vodivost. Víme, že při pokojové teplotě jsou nejlepšími
vodiči tepla kovy - zvláště stříbro a měď. A helium II vede v tenkých kapilárách
teplo miliónkrát lépe než měď. Tomuto je se říká tepelná supravodivost.