Skleněnou kádinku, pokud možno čistou (popř. propláchnutou kyselinou sírovou a pak lihem), naplníme destilovanou vodou. Potom ji zahříváme až do varu. Zpočátku je var normální a klidný: teplota zůstává na teplotě varu a bublinky vodní páry unikají nepravidelně a rovnoměrně z různých míst stěn a dna nádoby.
Trvá-li však var dosti dlouho, zpozorujeme, že teplota kapaliny stoupne nad teplotu varu kapalina se přehřívá. Současně pozorujeme, že se var stal neklidným. Počet bublinek se zmenší, zato jsou mnohem větší a vystupují nerovnoměrně z ojedinělých míst povrchu kádinky. Jestliže nasypeme do vody trochu písku, skleněných kuliček nebo olověných broků, var se zase uklidní a teplota vody klesne na normální teplotu varu.
Bublinky vodní páry se mohou tvořit uvnitř kapaliny jen na bublinkách
vzduchových nebo na cizorodých částicích. Dlouhotrvajícím varem se však
vzduch z vody zcela vypudí, a není-li tu dost cizorodých částic, nemohou
se bublinky páry tvořit dostatečně rychle. Pak se ale všechno přijaté teplo
nespotřebuje na vypařování, nýbrž část tohoto tepla se spotřebuje na zahřátí
kapaliny, která se tak přehřívá. Začne-li se pak někde tvořit bublina vodní
páry, nabude tlaku značně vyššího, než je vnější barometrický tlak, rychle
zvětšuje svůj objem a prudce letí k povrchu vody. Přehřátí kapaliny spojené
s bouřlivým tvořením páry může vést např. k výbuchu parního kotle.