11.1.1 Tečna, tečný vektor
Definice
Pod tečnou ke křivce j v bodě rozumíme přímku , která prochází bodem a splňuje
.
Vektor t nazveme tečným vektorem ke křivce j v bodě .
Má-li křivka v bodě nenulovou
první derivaci, má v něm i tečnu. Její směrový vektor t je roven
vektoru [1], kde tečkou nad písmenem označujeme první derivaci podle
parametru t.
[1] Použijeme-li v parametrické rovnici pro tečnu p jiného parametru, , kde pro s = 0, bude její směrový vektor (a tedy i nový tečný vektor ke křivce j) obecně libovolným reálným násobkem vektoru .