6.6.2 Riemannův určitý integrál
Definice (dělení intervalu)
Nechť je uzavřený interval a čísla splňují podmínku . Pak uspořádanou množinu těchto čísel nazveme dělením intervalu . Největší z čísel , , nazveme normou dělení D a budeme pro ně užívat označení .
Definice (Riemannova integrální suma)
Nechť je dělení uzavřeného intervalu , množina reálných čísel splňujících pro každé a f omezená funkce na [1]. Pak součet
nazveme Riemannovou integrální sumou funkce f pro dělení D a množinu čísel x.
Definice (Riemannův určitý integrál)
Nechť je posloupnost dělení intervalu , jejichž norma konverguje k nule, , a x N posloupnost množin čísel z předcházející definice přiřazených dělením . Funkce nechť je definována a omezená na intervalu . Existuje-li pro všechny takové posloupnosti jejich společná limita[2]
,
nazveme tuto limitu Riemannovým určitým integrálem funkce na intervalu [3].
Poznámka
Pro Riemannův určitý integrál budeme z důvodů, které objasníme níže, užívat stejné označení jako pro integrál Newtonův, tj. .
Poznámka
Podle předcházející definice umíme určit Riemannův integrál jen pro . Definujme proto dále
pro ,
.
Věta (o souvislosti Riemannova a Newtonova určitého integrálu)
Nechť je funkce spojitá na uzavřeném intervalu . Pak existuje na tomto intervalu její Newtonův i Riemannův určitý integrál a oba jsou si rovny.
Poznámka
Předcházející věta ukazuje souvislost mezi Newtonovým a Riemannovým určitým integrálem pro jeden speciální typ funkcí - funkce spojité. Platí i obecnější tvrzení, že pokud pro danou funkci existují na intervalu oba určité integrály (Newtonův i Riemannův), jsou si navzájem rovny. Proto se pro Newtonův a Riemannův integrál používá obvykle stejného označení. Důležitým důsledkem této věty je věta následující.
Věta
Funkce f, která je spojitá na , má na primitivní funkci. Pro pevně zvolené, leč libovolné je jednou z těchto primitivních funkcí.
[1] Tj. existuje takové nezáporné číslo K, že pro každé x z intervalu platí .
[2] Viz Apendix A3.
[3] Definice Riemannova integrálu je inspirována praktickou úlohou výpočtu plochy pod grafem zadané funkce. Podrobněji o tomto však až v kapitole věnované aplikacím integrálního počtu.