6.6.2 Riemannův určitý integrál
Definice (dělení intervalu)
Nechť je uzavřený interval
a čísla
splňují podmínku
. Pak uspořádanou
množinu těchto čísel
nazveme dělením
intervalu
. Největší z čísel
,
, nazveme normou
dělení D a budeme pro ně užívat označení
.
Definice
(Riemannova integrální suma)
Nechť je dělení uzavřeného
intervalu
,
množina reálných
čísel splňujících pro každé
a f
omezená funkce na
[1].
Pak součet
nazveme Riemannovou integrální sumou funkce f pro dělení D a množinu čísel x.
Definice
(Riemannův určitý integrál)
Nechť je posloupnost
dělení intervalu
, jejichž norma
konverguje k nule,
, a x N posloupnost
množin čísel
z předcházející
definice přiřazených dělením
. Funkce
nechť je definována
a omezená na intervalu
. Existuje-li
pro všechny takové posloupnosti jejich společná limita[2]
,
nazveme tuto limitu Riemannovým určitým
integrálem funkce na intervalu
[3].
Poznámka
Pro Riemannův
určitý integrál budeme z důvodů, které objasníme níže, užívat stejné označení
jako pro integrál Newtonův, tj. .
Poznámka
Podle předcházející definice umíme určit Riemannův integrál
jen pro .
Definujme proto dále
pro
,
.
Věta (o souvislosti Riemannova a Newtonova určitého integrálu)
Nechť je funkce spojitá na uzavřeném
intervalu
. Pak existuje
na tomto intervalu její Newtonův i Riemannův určitý integrál a oba jsou si rovny.
Poznámka
Předcházející věta ukazuje souvislost mezi Newtonovým a Riemannovým
určitým integrálem pro jeden speciální typ funkcí - funkce spojité. Platí i
obecnější tvrzení, že pokud pro danou funkci existují na intervalu oba určité integrály
(Newtonův i Riemannův), jsou si navzájem rovny. Proto se pro Newtonův a Riemannův
integrál používá obvykle stejného označení. Důležitým důsledkem této věty je
věta následující.
Věta
Funkce f, která je spojitá na , má na
primitivní funkci.
Pro pevně zvolené, leč libovolné
je
jednou z těchto
primitivních funkcí.
[1] Tj. existuje takové nezáporné
číslo K, že pro každé x z intervalu platí
.
[2] Viz Apendix A3.
[3] Definice Riemannova integrálu je inspirována praktickou úlohou výpočtu plochy pod grafem zadané funkce. Podrobněji o tomto však až v kapitole věnované aplikacím integrálního počtu.