Heinrich Rudolf Hertz se narodil v rodině advokáta a hamburského senátora. Jako osmnáctilétý ukončil středoškolské vzdělání a odešel studovat na techniku do Mnichova, ale po dvou letech přešel na univerzitu do Berlína a začal studovat matematiku a fyziku. Zde si Hertze povšiml významný profesor fyziky Hermann von Helmholtz a vzal ho do své laboratoře jako praktikanta. Později mu svěřil samostatnou úlohu, za jejíž vyřešení Hertz získal v roce 1879 zlatou medaili univerzity. Studium na univerzitě Hertz ukončil doktorskou dizertací O indukci v otáčejících se tělesech.

V letech 1880-1883 byl Hertz Helmholtzovým asistentem. V roce 1883 se stal soukromým docentem na univerzitě v Kielu a o dvě léta byl jmenován řádným profesorem fyziky na technice v Karlsruhe. Zde provedl svoje výzkumy elektromagnetických vln, kterými se proslavil

Myšlenkou získat elektromagnetické vlny a prozkoumat jejich vlastnosti se Hertz zabýval již od roku 1879, kdy berlínská Akademie věd vypsala konkursní téma na experimentální potvrzení existence posuvných proudů, které byly jednou ze základních hypotéz Maxwellovy teorie elektromagnetického pole. Tehdy známé experimentální metody neposkytovaly možnost řešení této úlohy, a proto musel Hertz vzpracovat nové metody a zhotvit vlastní zdroj elektromagnetických vln a rezonátor, kterým dokazoval existenci vlnění. V roce 1887 na zasedání berlínské Akademie věd Hertz oznámil, že úspěšně vyřešil konkursní téma a dokázal existenci posuvných proudů. Mimoto zjistil, že elektromagnetické vlny, které předpověl James Clerk Maxwell.

V dalších pracích Hertz důkladně prozkoumal odraz, lom, interferenci, polarizaci a ohyb elektromagnetického vlnění, ukázal, že rychlost šíření těchto vln se rovná rychlosti světla a experimentálně dokázal teoreticky odvozený Maxwellův vztah mezi indexem lomu prostředí a jeho dielektrickou konstantou. Takto vlastně Hertz jako první dokázal, že světlo je ve své podstatě elektromagnetické vlnění. Výsledky těchto výzkumů zveřejnil v roce 1889 v práci O paprscích elektrické síly. V roce 1889 byl Hertz jmenován profesorem fyziky na univerzitě v Bonnu, kde se stal nástupem Rudolfa Clausia. Tady pokračoval ve vědecké práci.

Hertzovy práce v oblasti elektromagnetických vln měly základní význam pro další vývoj, který vedl v konečném důsledku k vynálezu rádia a televize. Dva roky po smrti Heinricha Hertze, v roce 1896, vyslal vynálezce rádia Alexandr Štěpanovič Popov první radiogram. Obsahoval dvě slova: Heinrich Hertz.