Atomová fyzika - otázky
Thomsonův model atomu předpokládal, že:
kladný náboj je rozmístěn spojitě po celém objemu atomu
záporný náboj je rozmístěn spojitě po celém objemu atomu
kladný náboj je umístěn v centru atomu
záporný náboj je umístěn v centru atomu
Bohrův model atomu přirovnává atom k:
pudingu
planetární soustavě
tuhé kuličce
bodovému objektu
Elektron byl objeven na základě Geisslerových experimentů s:
anodovým záření
katodovým zářením
rentgenovým zářením
gama zářením
Milikanův experiment potvrdil:
model atomu s malým kladným jádrem
konstatní rychlost světla
existenci neutronů
existenci elementárního elektrického náboje
Rutherfordův experiment potvrdil:
model atomu s malým kladným jádrem
konstatní rychlost světla
existenci neutronů
existenci elementárního elektrického náboje
Franckův - Hertzův experiment potvrdil:
kvantování elektrického náboje
kvantování momentu hybnosti
kvantování energie atomů
existenci spinu elektronu
Eliptické dráhy elektronů v atomu jsou typické pro:
Thomsonův model atomu
Bohrův model atomu
Ruthefordův model atomu
Sommerfeldův model atomu
Energie atomu vodíku je dána kvantovými čísly:
pouze hlavním
pouze hlavním a vedlejším
hlavním, vedlejším a magnetickým
není kvantována
Pravidlo tvrdící, že součet magnetických spinových čísel všech elektronů v podslupce musí být maximální, se nazývá:
Madelungovo pravidlo
Pauliho pravidlo
Hundovo pravidlo
Heisenbergovo pravidlo
Tzv. vektorový model atomu vychází z pravidel pro skládání:
rychlostí
dipólových momentů
hybností
momentů hybnosti
Rozštěpení spektrálních čar atomu umístěného ve vnějším elektrickém poli se nazývá:
Barkhausenův jev
Starkův jev
Zeemanův jev
Stern - Gerlachův jev
Rozštěpení spektrálních čar atomu umístěného ve vnějším magnetickém poli se nazývá:
Barkhausenův jev
Starkův jev
Zeemanův jev
Stern - Gerlachův jev
Stern-Gerlachův pokus kromě jiného prokázal:
kvantování elektrického náboje
existenci kladného jádra atomu
kvantování energie atomů
existenci spinu elektronu
Část elektrostatické interakce mezi elektrony, kterou není možné zahrnout do efektivního potenciálu, se nazývá:
zbytková interakce
silná interakce
relativistická interakce
LS interakce
Interakce magnetického momentu elektronu s magnetickým momentem jádra (I-J vazba) má za následek:
nemá vliv na spektrum atomu
vznik spojitého spektra atomu
vznik jemné struktury ve spektru atomu
vznik hyperjemné struktury ve spektru atomu
Jako kovalentní vazbu označujeme vazbu:
nepolární
polární (semipolární)
silně polární
Van der Walsovu
Separace pohybu atomových jader od pohybu elektronů se nazývá aproximací:
Bose-Einsteinovou
Born-Oppenheimerovou
Fermi-Diracovou
Stern-Gerlachovou
Metoda použitá poprvé Heitlerem a Londonem pro objasnění nepolární vazby v homonukleárních molekulách se nazývá:
metoda molekulových orbitalů (MO)
metoda LCAO
metoda Van der Walsova
metoda valenční vazby
Pro elektronovou, vibrační a rotační energii molekuly obvykle platí:
Vibrace molekuly zpravidla vyšetřujeme v tzv.:
lineární aproximaci
harmonické aproximaci
kubické aproximaci
aproximaci tuhého tělesa