Bodová konvergence

Řekneme, že posloupnost operátorů konverguje bodově na Hilbertově prostoru V k operátoru právě, když pro každý vektor z průniku definičních oborů operátorů konverguje posloupnost vektorů k vektoru (podle normy zadané skalárním součinem na prostoru V).

Boltzmannova konstanta

Divergence

Dynamické systémy

Teorie dynamických systémů se zabývá teoretickým studiem modelů, jejichž časový vývoj je popsán nelineárními evolučními rovnicemi. Soustřeďuje se především na závislost vývoje těchto modelů na neurčitosti počátečních podmínek a přechod od deterministického chování k chaosu.

Elektroslabé interakce

Teorie elektroslabých interakcí (GSW model) sjednocuje popis elektromagnetických a slabých interakcí do jediné univerzální teorie. V 60. letech 20. století byla formulována A. Salamem, S. Glashowem a S. Weinbergem.

Elementární elektrický náboj

Gaussova-Ostrogradského věta

Pro spojité a spojitě diferencovatelné vektorové pole a prostorovou oblast V s dostatečně hladkou hranicí můžeme psát kde element plochy má orientaci vektoru vnější normály k ploše.

Gradient

Laplaceův operátor

Gravitační interakce

Gravitační interakce je ze všech elementárních interakcí (s výjimkou interakce slabé) nejslabší. V mikroskopických a makroskopických měřítcích je zcela zanedbatelná, má však nekonečný dosah a je univerzální, působí mezi všemi tělesy ve vesmíru. Její význam prudce vzrůstá v tzv. megasvětě (tj. v oblasti velkých vzdáleností a zejména velkých hmotností). Pro slabá gravitační pole je úspěšně popsána Newtonovým gravitačním zákonem, v případě silných polí je zapotřebí k popisu gravitačního působení použít Einsteinovu obecnou teorii relativity.

Hermite

Hermitovská matice

Hermitovská matice je čtvercová matice, jejíž prvky splňují relace kde hvězdičkou označujeme komplexní sdružení. V případě reálných matic je hermitovská matice maticí symetrickou,

Hustota toku veličiny

Pod hustotou toku veličiny X rozumíme takové vektorové pole jehož plošný integrál 2. druhu udává množství této veličiny, které proteče za jednotku času orientovanou plochou S.

Hustota veličiny

Hustotu r veličiny X spojitě rozložené v prostoru definujeme v zadaném bodě vztahem kde DV je objemový element obsahující bod a DX množství veličiny X v tomto objemu obsažené.

Inverzní operátor

Nechť je prostý operátor na Hilbertově prostoru V s definičním oborem a oborem hodnot Pod inverzním operátorem k pak rozumíme operátor s definičním oborem splňující pro každé a pro každé

Kalibrační pole

V rámci teorie kalibračních polí jsou existence i vlastnosti základních fyzikálních interakcí (elektromagnetické, slabé a silné) důsledkem fundamentálních symetrií vesmíru.

Kroneckerovo delta

pro

pro

Kulové funkce

kde (l = 0,1,2,… a m = -l, -l+1,…, l-1, l) jsou přidružené Legendrovy funkce a konstantní multiplikativní faktor zajišťuje vhodnou normalizaci.

Kvantování

Pod kvantováním rozumíme fakt, že některé fyzikální veličiny (kupř. energie nebo moment hybnosti) mohou nabývat jen některých klasicky přípustných hodnot, které jsou od sebe zřetelně odděleny intervaly hodnot zakázaných.

Levi-Civitův symbol

kde symbol sign označuje znaménko výrazu v hranatých závorkách: sign[x] = 1 pro x > 0, sign[x] = -1 pro x < 0 a sign[x] = 0 pro x = 0.

Modifikovaná Gaussova-Ostrogradského věta

Pro spojitou a spojitě diferencovatelnou skalární funkci a prostorovou oblast V s dostatečně hladkou hranicí můžeme psát kde element plochy má orientaci vektoru vnější normály k ploše

Nejvýše spočetná množina

Pod nejvýše spočetnou množinou rozumíme množinu, která je buď konečná, nebo nekonečná a spočetná (tedy ekvivalentní množině přirozených čísel).

Per partes

kde

Permitivita vakua

Poissonovy závorky

kde a jsou zobecněné souřadnice a hybnosti systému.

Polární souřadnice

Polární souřadnice v rovině souvisejí s kartézskými souřadnicemi (x,y) prostřednictvím transformačních vztahů

a

Potenciálové pole

Vektorové pole nazveme potenciálovým, pokud existuje skalární funkce splňující kde je vektorový operátor gradient. Funkci pak obvykle nazýváme potenciálem pole

Protonové číslo

Protonové číslo udává počet protonů v atomovém jádře a po vynásobení elementárním elektrickým nábojem i celkový elektrický náboj jádra.

Rotace

Rychlost světla

Sférické souřadnice

Sférické souřadnice v prostoru souvisejí s kartézskými souřadnicemi (x,y,z) prostřednictvím vztahů

a

Silná interakce

Silně interagují (elementární) částice nazývané hadrony. Mezi ně řadíme například, kromě mnoha jiných, i neutrony a protony. Silná interakce drží pohromadě atomová jádra, která by se bez ní velmi rychle rozpadla v důsledku elektrických odpudivých sil působících mezi kladně nabitými protony. Její dosah je dán zhruba rozměrem atomových jader ().

Slabá interakce

Slabá interakce je např. zodpovědná za beta rozpad některých atomových jader, tedy za emisi elektronů či pozitronů z nich. Má extrémně malý dosah.

Základní fyzikální interakce

Mezi základní (fundamentální) fyzikální interakce zahrnujeme interakci gravitační, elektromagnetickou, slabou a silnou. Kvantová teorie pole popisuje velmi dobře poslední tři interakce, kvantování gravitačního pole není dosud uspokojivě vyřešeno.

Zobecněné Kroneckerovo delta

pro

pro