Tlak vzduchu

TLAK VZDUCHU

Tlak vzduchu měříme zpravidla v hektopascalech (hPa). Průměrný atmosférický tlak u mořské hladiny (tedy v nadmořské výšce 0 m) je asi 1013 hPa. Atmosférický tlak rychle ubývá s výškou. Přibližně ve výšce 5,5 km nad mořem je tlak poloviční, tj. asi 500 hPa. Na horní hranici troposféry, tedy přibližně 260 hPa.

Úbytek tlaku vzduchu činí v nadmořských výškách do 1 km zhruba 1 hPa na 10 m výšky. Jinými slovy, vystoupíme-li o 10 m výše, sníží se tlak v našem okolí o 1 hPa.

Změny tlaku vzduchu můžeme však pozorovat nejen ve svislém směru, nýbrž i ve směru vodorovném. V tomto případě jsou místní (mezi jednotlivými místy ve stejném okamžiku) a časové (na jednom místě v různých časech) změny tlaku vzduchu mnohem menší než změny ve směru svislém. Jsou však neméně důležité, protože na nich závisí změny počasí.

MĚŘENÍ TLAKU

Pro měření atmosférického tlaku se používá aneroid. Jeho hlavní součástí je krabička, ze které je vyčerpán vzduch. Na pružnou zvlněnou stěnu krabičky působí zvnějšku tlaková síla atmosférického vzduchu (proti ní působí tlaková síla stlačené pružiny). Změny atmosférického tlaku způsobují pružnou deformaci horní zvlněné stěny, která se přenáší na ručku. Poloha ručky na stupnici určuje atmosférický tlak nejčastěji v hektopascalech (hPa). Aneroid měří změny atmosférického tlaku.

Aneroid																										Barometr laboratorní

1. Pružná zvlněná stěna 2. Pružina 3. Ručka aneroidu 4. Stupnice

Na meteorologických stanicích se atmosférický tlak měří plynule. K automatickému záznamu jeho hodnot se užívá barograf. Jeho princip je podobný jako u aneroidu, jen je v něm použito několika zvlněných plechových krabic nad sebou, aby se dosáhlo většího prohnutí, a tím citlivějšího posunu ručky při změnách tlaku. Grafický záznam stavu atmosférického tlaku se zachycuje na papíře navinutém na válci, který se rovnoměrně otáčí kolem osy jednou za týden. Název barograf souvisí s názvem jednotky bar (b). Ještě častěji se použivala jednotka milibar
(1 b = 1000 mb). Z dnes používaných jednotek této jednotce odpovídá hektopascal
(1 mb = 1 hPa = 100 Pa).

Výsledky těchto měření se přepočtou na nulovou nadmořskou výšku a zaznemenávají se do meteorologické mapy. Meteorologové spojují na mapě křivkami místa, kde je v tutéž dobu stejný atmosférický tlak. Tyto čáry se nazývají izobary.

Podíváme-li se na povětrnostní mapu se zakreslenými izobarami, můžeme zjistit rozmístění oblastí, na nichž je tlak vzduchu nižší nebo vyšší než v jejich okolí. Těmto oblastem říkáme tlakové níže N neboli cyklóny a tlakové výše V neboli anticyklóny. Tyto oblasti jsou ohraničeny jednou nebo několika uzavřenými izobarami. V tlakové níži je tlak v uzavřeném prostoru nižší než na poslední uzavřené izobaře. V anticyklóně je tomu naopak.