Pohyb vzduchu vnímáme jako vítr. Vítr je charakterizován rychlostí
a směrem. Na směr větru působí otáčení Země a dále těž různé překážky 
(horské masivy, kopce, budovy, lesy apod.). 
Rozdíl v tlaku vzduchu na dvou místech způsobuje, že vzduch 
se pohybuje z místa vyššího tlaku k místu s nižším tlakem. 
Je však třeba dodat, že vítr nefouká - jak bychom mohli očekávat - 
ve směru přímky spojující místa nejvyššího tlaku s místy 
nejnižšího tlaku, tedy přibližně kolmo k izobarám. Díky 
tomu, že se Země otáčí, odklání se směr větru na severní polokouli 
napravo 
(a na jižní polokouli nalevo). Výsledek je takový, že vítr 
fouká přibližně podle izobar (v přízemních vrstvách atmosféry díky 
tření svírá s izobarami směr větru úhel asi 30°). Takže fouká-li 
nám vítr do zad (na naši polokouli), máme po pravé ruce vyšší tlak 
a po levé ruce nižší tlak. Je-li v nějaké oblasti tlak vzduchu 
na všech místech stejný, stálý vítr se nevyskytuje.
Naopak jsou-li rozdíly v tlaku vzduchu velké, vane tím větší 
(rychlejší) vítr, čím je rozdíl hodnot tlaku větší. Vznik větru tedy 
závisí na rozdílu atmosférického tlaku. 
Z vlastní zkušenosti víme, jaký význam má vítr pro počasí 
a jeho změny. Vane-li od severu, přináší k nám ochlazení. Vane-li 
od oblasti Středozemního moře, od jihu nebo jihozápadu, 
zpravidla se u nás silně otepluje. V zimě často v takových případech 
nastává obleva.
Počasí a jeho změny závisí na vzniku a pohybu cyklón a anticyklón.
MĚŘENÍ RYCHLOSTI A SMĚRU VĚTRU
| Anemometr | Ruční anemometr | |||||||||
|   |  | |||||||||
| Větrná směrovka ruční | ||||||||||
|  | 
 
 
