Pohyb vzduchu vnímáme jako vítr. Vítr je charakterizován rychlostí
a směrem. Na směr větru působí otáčení Země a dále těž různé překážky
(horské masivy, kopce, budovy, lesy apod.).
Rozdíl v tlaku vzduchu na dvou místech způsobuje, že vzduch
se pohybuje z místa vyššího tlaku k místu s nižším tlakem.
Je však třeba dodat, že vítr nefouká - jak bychom mohli očekávat -
ve směru přímky spojující místa nejvyššího tlaku s místy
nejnižšího tlaku, tedy přibližně kolmo k izobarám. Díky
tomu, že se Země otáčí, odklání se směr větru na severní polokouli
napravo
(a na jižní polokouli nalevo). Výsledek je takový, že vítr
fouká přibližně podle izobar (v přízemních vrstvách atmosféry díky
tření svírá s izobarami směr větru úhel asi 30°). Takže fouká-li
nám vítr do zad (na naši polokouli), máme po pravé ruce vyšší tlak
a po levé ruce nižší tlak. Je-li v nějaké oblasti tlak vzduchu
na všech místech stejný, stálý vítr se nevyskytuje.
Naopak jsou-li rozdíly v tlaku vzduchu velké, vane tím větší
(rychlejší) vítr, čím je rozdíl hodnot tlaku větší. Vznik větru tedy
závisí na rozdílu atmosférického tlaku.
Z vlastní zkušenosti víme, jaký význam má vítr pro počasí
a jeho změny. Vane-li od severu, přináší k nám ochlazení. Vane-li
od oblasti Středozemního moře, od jihu nebo jihozápadu,
zpravidla se u nás silně otepluje. V zimě často v takových případech
nastává obleva.
Počasí a jeho změny závisí na vzniku a pohybu cyklón a anticyklón.
MĚŘENÍ RYCHLOSTI A SMĚRU VĚTRU
Anemometr | Ruční anemometr | |||||||||
Větrná směrovka ruční | ||||||||||