Atmosferické fronty

Pokud uslyšíme slovo fronta, představíme si většinou bojovou linii dvou znepřátelených stran, které se snaží dosáhnout pomocí určitých donucovacích prostředků svého prospěchu. Fronta se může také posouvat a to ve směru tlaku té strany, která je v danou chvíli silnější. Úplně stejně to funguje i v přírodě v případě počasí. Místo dvou bojujících armád zde nalezneme dvě vzduchové hmoty o různých vlastnostech (teplý a studený vzduch). Na styku těchto dvou různých vzduchových hmot se vzduch jen nepatrně promíchává a udržuje tak přechodné pásmo, a to tak dlouho, pokud mezi nimi nezmizí teplotní rozdíly. Nastává zde výrazný skok v průběhu jednotlivých meteorologických prvků. Toto přechodové pásmo nazýváme frontální plochou. Tato frontální plocha je nakloněná a místo, kde protíná zemský povrch se nazývá frontální čára (teplá, studená nebo okluzní fronta).

Atmosférická fronta je tedy rozhraním, které od sebe navzájem odděluje vzduchové hmoty různých fyzikálních vlastností. Její šířka je poměrně tenká ,stovky metrů, ale délka dosahuje řádově i stovek kilometrů.

V meteorologii existuje různá klasifikace atmosférických front. My se zde zmíníme pouze o třech základních typech, jejichž jména můžete slyšet v relacích o počasí.

Jsou to:

Schéma teplé atmosferické fronty

Je to úzké rozhraní mezi studeným a teplým vzduchem. Teplý vzduch se vysouvá po klínu studeného vzduchu. V souvislosti s výstupnými pohyby vzduchu dochází ke kondenzaci (srážení, kapalnění) vodní páry, takže se na teplé frontě vytváří mohutný systém vrstevnaté oblačnosti. Ta sahá stovky kilometrů před frontální čáru a srážky, které zde vznikají, mají trvalý charakter. Jedná se o mrholení, déšť, sněžení. Šířka srážkového pásma se pohybuje obvykle mezi 300 až 400 km.

Studená atmosférická fronta

Studená atmosferická fronta 1. druhu

Je úzké rozhraní mezi teplým a studeným vzduchem. Toto rozhraní se pohybuje směrem k teplému vzduchu. Rychlost pohybu je obvykle kolem 50 km/hod. a uzavírá teplý sektor tlakové níže. Na studené frontě proniká těžší studený vzduch při zemi ve tvaru klínu do teplého vzduchu tak, že se pod něj podsouvá a teplý vzduch proto vystupuje podél frontální plochy vzhůru.

Okluzní fronta

Řez teplou okluzní frontou

Jestliže studená fronta dostihne teplou frontu postupující před ní, spojí se u zemského povrchu oba klíny studeného vzduchu a teplý vzduch je oddělen od zemského povrchu a vytlačen vzhůru. Teplý sektor tlakové níže je uzavřen spojením obou částí fronty studené a teplé, vzniká při zemi nová fronta, které říkáme okluzní. Název pochází z latinského slova occludere, což znamená zavřít, uzavřít. Okluzní fronty vznikají proto, že studený vzduch je obvykle aktivnější a rychlejší a proto studená fronta se postupně přibližuje k teplé.